TP pro trenéry

12. února 2017 v 12:10 | Naty


Pro trenéry je nejdůležitější především síla Pokémoních útoků, ne jejich vzhled. Jde o to, jak obstojí i v těch nejtěžších zápasech.
  • Trénovat jednoho Pokémona můžete max. 3x za týden
  • Oddělujte přímou řeč v textu ,,uvozovkami" , *hvězdičkami* nebo (závorkami)
  • Trenéři tu mohou učit Pokémony nové útoky, procvičovat již naučené útoky, nebo zkoušet s Pokémony tréninové zápasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emma Emma | 15. února 2017 v 21:44 | Reagovat

Wailmer Agua
Zopakovanie si a úplné precvičenie si útoku Vodné delo
--1. Časť --
Pomaly sme teda išli mestom, v Wailmerinom prípade kutálali, a naším cieľom bolo Tréningové pole. Lenže nebol to iba Wailmerin prvý tréning, ale zhodou okolností aj môj. Veď bola predsa len môj prvý pokémon a dovtedy som tvrdla iba v škole. Každým krokom sa ma preto zmocňovala čoraz väčšia a väčšia nervozita. S Wailmer sme sa ako tak poznali, ale aj tak som bola nervózna. Myslela som si totiž, že tréning povie o trénerovi, ale aj pokémonovi toho viac o ňom, ako iba rozprávanie. Na tréningu sa zistí, či je pokémon odhodlaný, či sa nevzdáva, alebo či ide do toho naplno, alebo nie. Ale hlavne sa prejaví aj dôvera pokémona v jeho trénera, ale aj opačne samozrejme. Kráčali sme teda mestom, lenže ja som bola ponorená v mojich myšlienkach a nesledovala som cestu a Wailmer ju ani nepoznala, tak sa stalo, že som zabudla odbočiť smerom na pole. Zastavil ma až múr, keď sme cliezli do zlej uličky. Skoro by som do nej narazila, keby ma Wailmer so smiechom nezastvila. "Tak dúfam, že tu ten tréning nebudeme mať." Povedala so smiechom. Ja som sa najprv iba šokovane pozerala na stenu, akoby som neverila, že vôbec predo mnou je. "Prepáč, zabudli sme odbočiť." Ospravedlňujúco som sa na ňu usmiala. Wailmer sa iba usmiala späť a mohli sme sa teda vybrať už po dobrej ceste. Po chvíľke šlapania a hlavne dobrému odbočenie sme sa dostali k ceduli, na ktorej stálo: Tréningové pole,pri ktorej sme aj zastavili. Za ňou sa rozpestieralo vážne obrovské pole so všetkým, čo som si kedy mohla predstaviť. Bol tam potôčik, plno kameňov, odlomených vetvičiek a aj stromov. Bolo to vážne úžasné miesto na trénovanie, a aj napriek tomu, že som to tu už raz pri prechádzke navštívila, ma to ohromilo. "Tak vitaj na Tréningovom poli." Povedala som Wailmer, ktorá si ešte stále toto obrovské pole obzerala. Šťuchla som do nej, aby prestala hypnotizovať túto Tréningovú oázu a zasmiala som sa na jej výraze. "Tak poď. Pôjdeme na to."
Zložila som si batoh pod strom, ktorý som sa rozhodla, že sa mi páči a uvidím ho odvšadiaľ. Nechcela som ho mať stále na sebe, aj keď v ňom veľa vecí nebolo, ale nemala som ešte úplnú prestavu, ako bude tréning vyzerať. A keďže je Agua vodný pokémon, určite to bude mať niečo spoločné s vodou a práve teraz by sa mi mokré veci v ruksaku nechcelo sušiť. Pozrela som sa na Wailmer a premerala som si ju pohľadom. "Tak..." začala som mierne nervózne. Wailmer sa na mňa iba povzbudzujúco usmiala, tak som pokračovala trochu viac nebojácnejšie. "Toto je teda náš prvý spoločný tréning. Dúfam, že sa ti bude páčiť." Toto bolo moje akési začatie, alebo predslov. Bol to však dosť chabý o hocičo. Nechala som to ale tak a pokračovala. "No, keďže sme ani jedna ešte nemali tú česť mať tréning, navrhujem aby sme si dnes zopakovali iba nejaký tvoj útok." Wailmer iba odhodlane prikývla a s úsmevom ma ďalej počúvala. "Takže, teraz vieš podľa pokédexu útoky Šplechnutie a Vodné delo. Keďže Šplechnutie nemá žiadny efekt, alebo účinok, budeme sa dnes venovať Vodnému delu, dobre?" Wailmer znova len prikývla. "Takže, ako som hovorila, nemala si ešte tréning, preto si precvičíme útok úplne od začiatku dobre?" Agua len prikývla, ale potom nedočkavo zamávala plutvami. "Poďme už na to!" Zvolala rovnako nadšene a ja som sa iba zasmiala. "Hej, asi ťa nudím tými rečami, ale ešte chvíľu to musíš zvládnuť." Povedala som jej ale s úsmevom. "Tak Wailmer použi na strom Vodné delo." Prikázala som jej a Wailmer použila jej útok. Keďže ale nikdy nemala ešte tréning, jej útok nebol toľko silný ako by ešte mohol byť. Vlastne to ten strom iba opláchlo. Na chvíľu sa Wailmer zatvárila smutne, ale potom si aj tak spomenula,že dnes ten útom ideme vycibriť. "Dobre, takže začneme teda od začiatku, dobre? Musím ti ešte vysvetliť, o čo v tom útoku ide. Keď pochopíš útok poriadne, možno ho zvládneš aj lepšie a silnejšie." Vysvetlila som jej a Wailmer sa akosi zosunula na zem, akoby sedela a uprela na mňa svoje oči. Brala som to ako znamenie, že mám jej plnú pozornosť. "Takže v útoku Vodné delo ide o to, že ,ako každý vodný pokémon, tak aj ty máš v sebe akúsi vodnú podstatu, vďaka ktorej môžeš používať vodu v týchto útokoch. Musíš sa k tejto podstate dostať, premeniť ju na vodu a vypustiť ju zo seba. Zatiaľ zrozumiteľné?" Opýtala som sa jej. Wailmer iba nadšene prikývla a tešila sa už na precvičovanie si útoku.
"Rozdelíme teda tréning na pár častí. Začneme teda k dostaniu sa k tvojej vodnej podstate. Pohodlne si sadni, alebo ľahni, ako ti je najlepšie." Wailmer si teda viac menej ľahla, ako najviac mohla a zavrela sústredením oči. "Musíš uvoľniť celé svoje telo. Akoby si sa vznášala vo vode." Povedala som jej ticho, aby som ju z jej sústredenia nevyrušila. Agua sa teda viditeľne uvolnila a na tvári mala aj akýsi blažený a oddýchnutý výraz. "Dobre, a teraz si predstav tú vodu na ktorej sa vznášaš. Ako sa pohybuje okolo teba, obmýva ťa. Počuješ jej šušťanie a cítiš ako malé vlnky narážajú do teba." Hovorila som jej potichu a viedla som ju jej cestou za dosiahnutím jej podstaty. Cítila som sa ako nejaký meditačný guru. Chcela som sa tejto myšlienke aj zasmiať, ale nemohla som vyrušiť Wailmer z jej sústredenia. "Cítiš ju?" Opýtala som sa jej ticho a Wailmer iba pomaly prikývla. "A teraz si predstav, že táto voda je vnútri teba. Je ale nepokojná, vlny sa búria sem a tam a chcú sa dostať na slobodu. Ty ich ale ovládaš a vieš ich skrotiť. Ovládaš ju ako chceš." Hovorila som stále pokojne a potichu. Wailmer sa stále naplno sústredila, až zmačkla silne jej malé oči. Po chvíli sa objavila okolo nej modrá žiara a obkolesila celú jej postavu. Ako rýchlo ale prišla, tak aj odišla a Wailmer otvorila svoje oči. "Našla som ju! Ja som ju našla!" Radostne vykríkla. Ja som ju teda tiež radostne objala, pretože som bola rada, že moje rady zafungovali. "Vieš, nikdy ma nenapadlo hľadať svoju vodnú podstatu. Ten útok proste len nejako išiel a nechala som to tak. Je to super." Povedala ešte stále nadšene keď som sa od nej odtiahla. Ja som sa zasmiala nad jej nadšením a ešte raz som ju objala a ona na mňa položila jej plutvičky, čím ma objala tiež. Muselo to ale vyzerať docela smiešne, keďže bola omnoho väčšia.
"Tak poďme teda ďalej." Povedala som, keď sme sa už od seba oddelili a Agua sa už dostatočne doradovala. Jej nadšený úsmev ale stále zdobil jej tvár. "Takže, teraz musíš túto tvoju podstatu zmeniť na vodu a zatiaľ iba vypľuť ju von. Zrozumiteľné?" Wailord nadšene prikývla a začala sa znovu sústrediť. "Znovu si predstav tú vodu vnútri teba. Keď už si sa k nej raz dostala, teraz to už pôjde ľahšie. Keď sa k nej dostaneš, predstav si ako ju máš v ústach a potom ju proste vypľuj." Poradila som jej tichým hlasom. Agua ma poslúchla a o chvíľku začala ale kašľať. Rýchlo som teda pribehla k nej. "Agua! Agua! Si v poriadku? Čo ti je?" Začala som mierne panikáriť a búchala som ju po chrbte kam som dočiahla. Wailmer po vykašlala vodu a potom sa na mňa vďačne pozrela, pretože som jej trochu pomohla. "Ale zvládla som to." Povedala optimisticky a ja som sa teda iba zasmiala nad jej poznámkou. "Tak, keď teraz vieš ako to zhruba prebieha, skús tú vodu vypľuť trochu skorej." Povedala s so smiechom, aj keď som vedela, že to asi také ľahké nie je. Agua prikývla a pokúsila sa o to isté znova. Tento krát sa jej podarilo už vodu úspešne vypľuť, bez toho aby sa pri tom nezadusila. "Super Agua. Tak teraz to zase sťažíme, ale keďže už máš skúsenosti s týmto útokom, pôjde ti to určite ľahko. Ide o to, že pridáš najprv trochu viacej sústredenia a aj siy do toho sústredenia, aby si vytvorila viacrj vody, dobre?" "Jasne kapitánka." Zaznela pobavená odpoveď od Wailmer. Než som jej ale stihla odpovedať a vlastne aj premyslieť si poriadne čo jej na to chcem odpovedať už vypľula pred seba vodu, ale iba o trošičku viac ako predtým. Bolo to možno tak za dve hrste vody. "Wau, toto bolo vážne rýchle. Nemusíš to ale robiť veľmi rýchlo. Ide hlavne o množstvo vody." Opravila som ju trošku. Veď keby vyšplechne iba trošičku vody na súper, moc to nepomôže nie? Agua to skúsila teda znovu a teraz aj keď nie tak rýchlo, ale vypľula dvakrát toľko vody ako predtým. "Výborne Wailmer. Ešte pár krát a máš to v malíčku. Alebo skor v plutvičke." Opravila som sa so smiechom, keďže ona malíčky nemá. Zasmiala sa teda so mnou a znovu to skúšala. Každý krát sa jej podarilo vydať zo seba viacdj a viacej vody, až kým sa to nedal nazvať prúd.

2 Emma Emma | 15. února 2017 v 21:45 | Reagovat

[1]: --2. Časť --
"Výborne Agua. Práve sme zvládli tú vodnú časť v názve útoku. Teraz ideme na tú časť o dele. Keďže už vieš zo seba dostať prúd vody, ideme trénovať najprv vzdialenosť, aby si mohla zasiahnuť pokémona, ktorý je aj ďalej a neskôr aj silu. Aby mu to vlastne aj niečo spravilo a nie iba umylo." Povedala som s úškrnom, ktorý mi potom Wailmer vrátila. Zobrala som teda pár väčších kameňov a rozmiestnila som och v rôznej vzdialenosti od Wailmer, ktorá zatiaľ trochu oddychovala. "Takže, musíš tie kameňe trafiť." Povedala som veselo, pretože sme už prešli na akčnejšiu časť tréningu, takže žiadne ďalšie vysvetlovanie, už iba činy. Wailmer sa teda prichystala a najprv i poriadne prezrela kamene, aby vedela ako je to zhruba ďaleko. Nevedela som či je to nejako veľmi pomôže, ale nechala som to tak. Kamene boli rozložené do piatich akoby úrovní, alebo vzdialeností. Prvá bola do 10 metrov, kde bol jeden kameň. Potom do 50 metrov, kde už sa hocikde medzi 10 a 50 metrami nachádzali dva kameňe. Potom na 75 a aj na 100 metroch sa nachádzali ďalšie. Ďalší bol na 200 metroch a posledný na 500. Dala som síce ešte jeden na 700 metroch, ale nebola som si istá, či ho trafí a preto som ho do úrovne nerátala. Wailmer sa ale najprv zamerala samozrejme na ten čo bol najbližšiem na prvý pokus ho netrafila a voda doletela ina do polovice, ale na druhý pokus ho už trafila. Bolo vidieť, že Agua má potenciál a je to veľmi silný pokémon. Posunula sa na ďalšiu vzdialenosť, ktorá bola zhruba 25 metrov. Na prvé dva pokusi bol prúd moc slabý a na tretí už došiel skoro až po kameň. "Super, skoro ho máš. Ešte trocha sily!" Povzbudila som ju aj keď som vedela, že Wailmer je snaživý pokémon. Agua sa teda na mňa usmiala a na ďalší pokus ho trafila. Takto to pokračovalo aj ďalej. Wailmer sa najprv musela naučiť dostreliť až tam a aj keď sa pohybovala postupne, išlo jej to super. Bola som na ňu hrdá. Síce sa niekedy netrafila ani správnym smerom, aj tak sa nevzdávala. Ten 700 metrový však ale netrafila, ani na niekoľko pokusov. "No poď,nechaj to tak. Radšej si natrénujeme silu. Veď žiadny pokémom nebude 700 metrov od teba, no nie?" Povedala som s úsmevo a Wailmer teda nadšene prikývla.
Nechala som Ague malinký oddych, nech nie je moc unavená. Veď podala predsa úžasný výkon. Opýtala som sa jej ale predsa či chce pokračovať a jej nechápavý výeaz, prečo by sme mali už skončiť hovoril za všetko. "Tak, si pripravená teda na poslednú časť?" Opýtala som sa jej nadšene. V mojom hlase a nálade už nebola ani počuť a ani vidieť nervozita z rána. Vďaka Wailmer to bolo úplne plynulý tréning a vážne som si ho užívala. "Teraz sa zameriame na časť, ktorá ti nešla ani predtým a tou je sila. Na tú nam poslúži tuto kamarár strom." Ukázala som na strom neďaleko, ani nie 15 metrov od nás. "Zhodiť strom je totiž samo o sebe dosť ťažké a vodou ešte viac. Ide o to, aby si vyvynula čo najväčšiu silu, aby si ho zhodila. Všetko jasné?" Wailmer odhodlane prikývla a pustila sa na to. Už vedela bez problémov dostreliť ku stromu, veď nebol ani nejako extra ďaleko. Len sila toho prúdu nebola ako z dela. "Agua, skús použiť na to toľko energie a sily, koľko si použila keď si chcel trafiť ten kameň, čo bol ďaleko 500 metrov." Poradila som jej. Wailmer sa teda začala a použila útok. Tento raz už bolo aj vidieť, že bol útom silnejší. "Ide ti to super. Sústreď sa viac a použi ešte viacej sily." Povedala som jej a Wailmer odhodlane prikývla. Sústredila sa chvíľku a potom vypustila silný vodný prúd, ale stále nie tak silný, aby zničil strom. "Ideš na to úžasne. Len v tom pokračuj." Snažila som sa ju podporiť, lebo som nevedela ako viacej pomôcť. Wailmer znova použila útom a teraz sa strom už trochu zakymácal. Keď to Agua uvidela, celá sa rozžiarila a bola odhodlaná to už teraz urobiť poriadne a zhodiť ho, čo sa jej aj podarilo. Jej prúd bol natoľko silný, źe vyvalil strom. "Tak tomu sa hovorí Vodné delo." Povedala som so smiechom ale aj obdivom a išla som objať Wailmer, ktorá mi to radostne vrátila.
"Takže máme to zvládnuté a precvičené si myslím. Aj keď zápas my to potvrdil nadobro, čo ty na to?" Opýtala som sa jej a Wailmer nadšene prikývla. Nie žeby bola nejaká fanúšička násilia alebo niečo. Chcela ale si precvičiť útok poriadne. Uvideli sme teda na lúke ponevierať sa divokú Rattatu. "Dobre Wailmer. Toto zvládneme. Použi Vodné delo, kým to nečaká." Nariadila som jej a Wailmer útok použila. Najprv sa ale netrafila, čo trochu upozornilo Rattatu, ale Agua použila útok hneď za tým prvým a ten už Rattatu trafila a ona odltela do stromu, kde sa trochu buchla. Toto ju veľmi nahnevalo a konečne si nás aj všimla. Rozbehla sa na Wailmer s cieľom použiť Nárazový útok(Tackle). "Agua pokús sa čo najviac nafúknuť a spevniť než do teba narazí." Poradím jej. Agua je totiž veľký pokémon a asi by sa nestihla vyhnúť takému malému a mrštnému, ako je Rattata. Tak nech ju to aspoň bolí. Ako som hovorila, Rattata narazila tvrdo do Agui, ktorej to ale nič nespravilo. Zato Rattata zostala mierne omráčená. "Rýchlo, použi znovu Vodné delo." Prikázala som jej a Agua Rattatu tradila. Táto malá potvorka v sebe mala asi veľa energie a použila Prudký útok (Quick Attack), čo som ale ani ja a ani Agua nečakali a trafila Wailmer. Tú to bolelo, ale vďaka jej výške a veľkosti omnoho menej ako iných. Rattata sa už pripravovala na ďalší útok. "Dobre Agua. Znova to čo predtým. Nech do teba narazí a potom použi dvakrát Vodnè delo. To by ju mohlo odrovnať." Povedala som jej. Už som sa cítila ako veštec, pretože Rattata vážne narazila do Wailmer, ktorá ale musel použiť útom trirát, lebo druhý netrafila a Rattatu odrovnala, pretože zostala ležať bez pohybu na zemi.
Utekala som znovu pohľadkať Wailmer. "Dnes si my ukázala, že si ten najlepší a najusilovnejší pokémon na svete." Povedala som jej s úsmevom. "Ani ty nie si na zahodenie." Povedala zvesela a žmurkla na mňa. Ja som sa teda zasmiala a spolu sme pozorovali ako sa Rattata prebrala a uriekla rýchlo, bez pohľadu na nás, do lesa. "Tak poďme teda niekam aj my. Poďme zatiaľ na ihrisko, tam si trošku oddýchneme a potom uvidíme čo ďalej dobre?" Agua radostne prikývla a vybrali sme sa na ihrisko späť do mesta.

3 Naty Naty | 16. února 2017 v 14:28 | Reagovat

[1]:

[2]: Procvičeno, +7 levelů

4 Lythya Lythya | 17. února 2017 v 6:53 | Reagovat

Cestou na pole jsem přemýšlela, který útok ho naučit. Byla jich spousta, navíc já ani nevěděla, které už Mayo ovládá. Asi nejlepší se mi zdálo vodní dělo, které nebylo ani tak složité. ,,Mayo?" podívala se na mě. Odkašlala jsem si. ,,Znáš vodní dělo?" Přikývl, ale s tím, že ho neovládá. ,,Fajn, takže dneska budeme trénovat vodní dělo. Jde v něm o vytvoření většího vodního proudu, kterým trefíš protivníka," vysvětlovala jsem, ale bylo jasné že Mayo o tom ví více. ,,Útok není nijak zvlášť náročný a jde opakovat i vícekrát po sobě bez velké námahy. Chtěl bys to zkusit?" s úsměvem přikývl. Rozhlédla jsem se kolem, jestli kolem není nějaký vhodný cíl, ale byly tu jenom stromy a velký kámen. Po krátké úvaze jsem zvolila kámen. ,,Budeš se snažit trefit ten balvan," otočila jsem se na něj. Zrovna si čuchal k sedmikráskám, takže se nedíval mým směrem, ale myslím, že to i tak pochopil. ,,Hej, pojď zkoušet," pokusila jsem se ho přivolat. Vzhlédl a přišel ke mě a kamenu. ,,Takže, prvně musíš jít blíže k tomu kamenu. Pak otevři zobák." Psyduck poznamenal něco  o tom, že to je snad jasné, ale smál se u toho a postoupil blíž. ,,Teď musíš využít té energie, kterou máš v sobě. Potřebuješ ji téměř ke všem útokům, takže myslím, že by někde v tobě být měla," zasmála jsem se a sledovala jeho počínání. Nic se nedělo, i když to vypadalo, že se soustředí. Čekali jsme asi tři minuty. Pak se na mě otočil. „Musíš ji dobře hledat. Až ucítíš, že ji máš, představ si vodní dělo. Potom otevři zobák a voda vytryskne. Musí být silná, aby byla dost dobrá na vodní dělo.“ Psyduck se otočil a zavřel oči. Stále se nic nedělo. ,,Zkus to znova. Když začínáš, musíš toho nastřádat více," snažila jsem se dále. Byl to náš první trénink, takže by nebylo zrovna příjemné skončit ho katastrofou. Mayo znova zavřel oči. Popravdě, trochu mě to znervózňovalo. Nebylo by lehčí nechat je otevřené? Na druhou stranu, o to teď nešlo. Šlo o zobák, ze kterého vyšlo vodní dělo.  Sice ne nejsilnější, navíc skončilo blíž u mě, než u kamenu, ale to nebylo podstatné. „Výborně!“ zajásala jsem a Maya objala. Vzhledem k rozdílu v naší výšce to byl docela výkon. „Teď to zkus znova, jen najdi více síly a vodní dělo použij prudčeji.“  Mayo s úsměvem přikývl. Přišel tomu na chuť. Zavřel oči a začal se soustředit. Potom znova otevřel zobák. Vodní dělo bylo silnější, ale míření mi stále dělalo vrásky. „Super Mayo. Teď zkusíme míření. Balvan stojí stále na stejném místě." otočil se zpět na kámen a už se chystal zavřít oči, ale zastavila jsem ho. ,,Zkus to s otevřenými," navrhla jsem mu. Přikývl, ale ve výsledku je znova zavřel. Vodní dělo opět skončila daleko od kamene. ,,Když budeš mít otevřené oči, bude se ti lépe mířit."  Začala se znova soustředit. Mayovi se povedlo středně silné vodní dělo. Trefil se do stromu, ale na jeho obranu musím říct, že ten strom byl dost blízko k cíli. „Bezva“ pochválila jsem ho. „Už jen kousek a bude to."  Nevím proč, ale začal se usmívat. Pak, i když mu cukaly, nechal víčka otevřená. Potom se začal soustředit. S otevřenýma očima mu to trvalo trochu děle, ale nakonec se mu to skutečně povedlo, navíc trefil. Zajásala jsem. Nadšeně se na mně otočil. Měla jsem chuť ho objat, ale to by má záda už nemusela zvládnout, ten to skončilo u plácnutí. ,,Zkus to ještě jednou, ale níž." Teďka se skoro netrefil, tak jsem bylo zvědavá, jestli se to povede i na podruhé. Nepovedlo, trefil se kousek nad kámen, navíc byl útok viditelně slabší, než ty minulé. „I tak dobré. Jen  musíš použít pokaždé stejně velkou sílu,“ poznamenala jsem. Mayo to vzal dobře a pokusil se o útok znova. Tentokrát se trefil, navíc docela silou. Pochválila jsem ho. ,,Teďka zkusíme něco menšího, co ty na to?" Nadšeně přikývl. Rozhlédla jsem se kolem. Moc toho nebylo. Nakonec jsme přešli k opodál stojícímu keři. Tušila jsem, jak to s ním dopadne a měla jsem trochu výčitky svědomí, ale bylo to třeba. ,,Tak Mayo, jdi trochu dál,ať to máš těžší." Poodstoupil o několik kroků. Stále se díval na kámen. ,,Fajn, teď ho zkus trefit. Je to stejné jako minule, jen o něco těžší," snažila jsem se mu těmi kecy pomoct, ale nemyslím si, že by měly nějaký účinek. Vodní dělo tentokrát letělo do země. Napadlo mě, jestli má vůbec šanci s tou svou výškou keř trefit. Radši jsem nic neříkala a pobídla ho, aby pokračoval. Na podruhé byl o dost blíže. S každou chybou se o něco zlepšil. Nakonec se trefil, ale až na popáté. Zatleskala jsem.  „To bylo vážně super. Pojď, za odměnu ti dám půl hodinu odpočinku," zazubila jsem se a vedla Maya do stínu pod strom.
-Po přestávce-
Opatrně jsem došla na velkou plochu s terči. Mayo kráčel vedle mě. Usmíval a pohupoval se, k tomu se mu nějak podařilo rozhlížet se kolem sebe. „Takže Mayo, vodním dělem budeš tentokrát mířit na terče. Jeden je menší, jiný větší, liší se i vzdálenost,“ řekla jsem jí a prste m ukázala na terče, kdyby mu to náhodou nedošlo. Měli červeno bílou barvu. Mayo se na ně podíval a chvíli vybíral, dokud neviděl jeden velký. Zkusil na něj vodní dělo, ale netrefil se. „Je to těžší, než to vypadá,“ poznamenala jsem. Mayo přikývl a pohledem si měřil terč. Potom pořádně zamířil a vystřelila vodní dělo. Trefil se do okraje. Usmál se a zkusil to ještě jednou. Trefil se, o tři pruhy víš, než byl střed. Plácli jsme si. „Fakt ti to jde,“ ocenila jsem ho. Přikývl, asi měl stejný názor. „Trefit se skus trefit do středu,“ navrhla jsem mu pak. Podíval se na terč. Promýšlel, jak zamíří. Konečně ho něco napadlo, otevřel zobák a vystřelila vodní dělo. Trefil se hodně dobře, bylo to dost blízko ke středu. Zaradoval se. „Super,“ pochválila jsem ho. Takhle se to naučí vážně rychle. ,,Zkus to ještě jednou, klidně si dej i víc na čas a uvolni se."  Po těhle slovech se zhluboka nadechl. Myslím, že pro něj jednotlivé útoky nebyly jen tak, bez ztráty energie. Potom chvíli stál a o útok se pokusil až zhruba po minutě. Kupodivu mu to vyšlo. Překvapeně jsem se na něj podívala. Ve tváři se mu značila hrdost, nad tímhle výsledkem. „Super, teď miř na menší a vzdálenější“ řekla jsem a ukázala na jeden blízko nás. Psyduck o pár kroků odstoupil a ukázal zobáčkem na terč. Pak se podíval na mně. Přikývla jsem. Udělal to co minule, ale přestávka mezi nádechem a útek byla tentokrát kratší.  Vystřelil a trefil se jen o kousek níž než je střed. Vypadal spokojeně. Pohladila jsem ho. Zaměřil znova. Tentokrát se trefil do středu. Myslím, že to pro něj bylo jako druhé Vánoce. Zatleskala jsem mu, aby viděl že v té radosti není sám. Mayo se trochu pootočil a díval se na ještě menší terč. Mračil se na něj, jako by mu na tom mělo záležet. Poslal k němu vodní dělo. O pár centimetrů se přepočítal a vodní dělo skončila v zemi. Podívala se na mě. „Zkus to znova. Žádný učený z nebe nespadl“ povzbudila jsem ho. Zase se otočil na terč a mířil. Trefil se přímo do středu. Rozhlížel se po ještě menším terči, až viděl ten nejmenší. Byl zlověstně mokrý a jako by se nám smál. Pochopila jsem, že ten jen tak někdo netrefí. Mayo si zřejmě toho nevšiml a mířil. Netrefil se, vodním dělo skončila v zemi. Mračil se na terč a zamířil znova- bylo to o něco víš. Podíval se na terč znova a přemýšlel nad ním. Potom to zkusil znova. Otevřel zobáček a vystřelil vodní dělo. Trefil se, dokonce převrátil terč. Byl opravdu šťastný, dokonce kolem mě začal poskakovat. Byla bych se k němu přidala, kdyby nebylo zapotřebí i někoho normálního, aby to nevypadalo že jsme utekli z léčebny. K jeho zklidnění ho stačilo vyvést z areálu.

5 Naty Naty | 17. února 2017 v 18:32 | Reagovat

[4]: Naučeno, +4 levely

6 Daky Daky | 19. února 2017 v 10:58 | Reagovat

Bulbasaur [Erza]
Cviční zápas s divokou Caterpie
Došel jsem na tréninkové pole, Bulbasaur pomalu kráčela za mnou, kvůli tomuhle jsem na chvíli odložil trénink se Stunkym, spíše jsem ho dal do pozadí, ale pochyboval jsem, že by mu to nějak mělo vadit. Zadíval jsem se na Bulbasaur a promluvil. „Tak si teda zkusíme zazápasit, uvidíme, kolik toho zvládneš, jeden dva zápasy by byli super, teda můj pohled na věc, tak někoho najdeme a zkusíme, jestli nám nepomůže,“ věděl jsem, že mluvit s podivným divokým pokémonem nemá cenu, stejně by nám nerozuměl, z myšlení mě vyrušil podivný zvuk, pisklavý a hmyzí, otočil jsem se a spatřil Caterpie.
„Tak, Erzo, vidíš támhle ten hmyz?“ ukázal jsem směrem ke Caterpie, Bulbasaur udělal krok k mé pravé noze a přikývla. „Jelikož jsme ji viděli tak využijeme momentu překvapení, rozeběhni se a zkus použít nárazový útok,“ Bulbasaur zaryla své spáry do země, rozeběhla se proti Caterpie, než se Caterpie se otočila za hlasitým funěním Bulbasaur. Bulbasaur nebyl moc rychlý pokémon, co jsem tak zaslechl, takže moment překvapení, kvůli naší vzdálenosti nevyšel. Caterpie použila vláknový útok, omotala ho okolo kmene stromu a táhnutím uhnula nárazu. Doběhl jsem za Bulbasaur, která zmatená sledovala místo, kde byla Caterpie. „Hej! Erzo, dávej pozor!“ snažil jsem se Bulbasaur varovat. „Nepodceňuj našeho nepřítele, otoč se proti němu, zapři se nohama a nastav mu svojí hlavu,“ Bulbasaur netušila, co má tohle znamenat, našla Caterpie, ta se zrovna připravovala odrazit se od stromu a narazit do Bulbasaur. Caterpie se odrazila, Bulbasaur využilas mé rady, i když netušila, k čemu jí bude. Zapřela se nohama do země, přikrčila se a počkala na náraz. Caterpie narazila přesně do hlavy Bulbasaur. „Erzo, teď, zvedni hlavu,“ Bulbasaur využila toho, že byla zapřená, náraz malého hmyzu ji nic neudělal a tak prudce zvedla hlavu nahoru a Caterpie tím odrazila do vzduchu. Otočila se udiveně na mě, já se jenom zmohl na úsměv. Všiml jsem si toho, když se Bulbasaur chystala proti Caterpie vyrazit, zapřela se, aby měla lepší odraz,  její nohy nebyli na odpis, i když ji její tělo neumožňovalo lepší pohyb a rychlejší pohyb. Caterpie se znova rozhodla, že do Bulbasaur narazí, Bulbasaur se chystala, že se znova zapře, ale přerušil jsem ji to. „Vrčení,“ nečekala, však jsem ji sám řekl, že je to hlavně o důvěře k trenérovi, rozhodla se poslechnout a zavrčela. Caterpie se zastavila, ale jenom na chvíli pak do Bulbasaur stejně narazila. Mlaskl jsem, náraz byl i po vrčení docela silný, Bulbasaur lehce zaklela. „Nevadí, Erzo, znova náraz,“ mluvil jsem v klidu, kdybych na ní začal řvát, nepomohlo by to a jenom by ji to znervóznilo. Bulbasaur se rozeběhla, Caterpie byla připravená uskočit, vystřelila znova vláknový útok a chystala se přetáhnout. „Erzo, zahni doleva,“ Bulbasaur na chvíli zaváhala, ale pak mě poslechla, Caterpie byla připravená  a to se ji stalo osudným. Odrazila se s tím, že se přitáhne, ale místo toho jí srazila Bulbasaur, která právě zatočila doleva. Zazubil jsem se, tohle bylo ono, tohle byl ten zápas, co jsem chtěl, taktika. Caterpie ze země zmateně koukala, netušila, co se stalo. „Tak, Erzo, máme tu převahu v taktice, znova náraz!“ z nadšení jsem trochu zvýšil hlas, Caterpie se pokusila vstát, ale stále byla překvapená a tak se ji nepovedlo uhnout stranou a dostala další zásah, který ji už dostal zpátky do bojové pozice. Bulbasaur hrdě stála nad Caterpie, pyšně zvednutá hlava. „Ještě není konec Erzo, dávej pozor,“ Bulbasaur, ale byla tak pyšná, že konečně Caterpie trefila, že mi nevěnovala moc velkou pozornost. Caterpie se postavila a znova se pokusila do Bulbasaur narazit. „Erzo, na stranu,“ využití toho, že byla Caterpie rozrušená se zdálo jako dobrý tah, jednala okamžitě a tak Bulbasaur ustoupila stranou a Caterpie jenom proběhla po trase. Sotva stačila zastavit, aby nenarazila do stromu. „Tak, náraz,“ Bulbasaur nečekala na nic, zezadu narazila do Caterpie hlavou a tím ji vyhodila do vzduchu. Malý hmyz dopadl na zem a s ponížením se odplazil pryč. Došel jsem k Bulbasaur.
Položil jsem ji ruku na hlavě a několikrát ji pohnul ze strany na stranu, přitom jsem se usmíval. „Výborná práce, dokonce si mi i trochu věřila, to jsem nečekal, myslím, že v tomhle uděláme velký krok, teda pokud tě to bude bavit, ale teď je hlavní, aby sis odpočnula, musíš nabrat síly, ale na to, že to byl tvůj první zápas, vedla sis dobře, něco takového jsem nečekal. Myslím, že mi utvoříme dobrý tým,“ Vytáhl jsem její ball a vrátil ji zpátky, Bulbasaur zmizela v záři světla zpátky do ballu a já se rozhodl vrátit se zpátky k místu, ze kterého jsem si udělal hezké tábořiště.

7 Naty Naty | 19. února 2017 v 11:06 | Reagovat

[6]: +3 levely

8 Emma Emma | 19. února 2017 v 14:42 | Reagovat

Rowlet Artemis
Naučenie sa útoku Lístie (po anglicky je to Leafage, čo mi preložilo ako Lístie, ale keď budeš mať lepší nápad, tak to tak kľudne daj)
-- 1. Časť --
Pomaly sme chodili po meste, aspoň mne už konečne známejšou cestou na Tréningové pole.  Tentoraz by som sa asi cítila ešte horšie kebyže sa stratíme ako keď som sa stratila s Wailmer. Rowlet, alebo teraz už Artemis sa mi zdala ako prísnejší spoločník a kritik. Ledva som ju primela aby počúvala aspoň čo hovorím a dokonca si vybrala aj prezývku, čo som považovala za obrovský úspech, keďže mi ako odpoveď väčšinou iba niečo nezrozumiteľné zabručala. Tentoraz ale pokojne sedela na mojom ramene a obzerala sa po okolí. Dokonca ani nezarývala jej pazúriky do môjho ramena, čo docela bolelo keď to robila, za čo som bola tiež vďačná. Musela som uznať, že ich mala dosť ostré aj keď ich mala málo. Dúfala som tiež, že tento tréning prebehne bez komplikácii, ale v to som mohla asi iba vážne dúfať a veriť. Po chvíľke cesty sme došli na Tréningové pole, kde sa ale dnes nikto nenachádzal. Veď sme sem došli aj dosť skoro, aby sme tu mohli stráviť čo najviac času. Teda to bola aspoň moja myšlienka. Zložila som si batoh znovu pod nejaký obrovský a hlavne viditeľný strom a išla som sa pozrieť na Artemis na mojom ramene. Tá hneď ako zbadala, že sme tu, odletelado vzduchu a sadla si na veľký kameň neďaleko. S povzdychom som prešla ku nej a nadvihla som spýtavo obočie. Rowlet toto po mne zopakovala a nechala som to teda tak. Potom ale prižmúrila oči a hľadala nejakú obeť, ktorú by mohla uľoviť. Už si aj roztvorila krídla, že odletí zaútočiť na Patrata, ktorý si pokojne behal po lúke. Rýchlo som ju ale nejako zabalila do náučia, aby neodletela. Nemala som nejakú obrovskú túžbu naháňať ju po celej lúke, pretože sa ona rozhodla, že je čas začať loviť nejakého náhodného pokémona. Rowlet začala mávať zbesilo krídlami a ďobla ma do ruky. Ja som ju ale neprestávala držať, až kým sa nekľudnila. Potom som ju znovu položila na kameň a ona sa na mňa zamračila spolu s odfrknutím. "Prepáč, ale naháňať ťa po celej lúke nepotrebujem. Prišli sme sem na tréning." Pripomenula som jej, ale ona sa iba znovu zamračila a otočila odo mňa hlavu. "Dobre, urobíme dohodu." Na toto už na mňa Rowlet uprela tie jej veľké oči. "Teraz si dáme tréning, aby si bola silnejšia a bude sa ti aj lepšie bojovalo." Na toto už Rowlet teda prikývla. "Ale bojovať, nie loviť! Máš meno po bohyni lovu, lenže tá lovila príšery, ktoré ich ohrozovali a nie len tak pre zábavu." Rowlet sa na mňa iba ďalej pozerala, ale nič nenaznačovalo tomu, že by zobrala moju radu aspoň zatiaľ nejako veľmi k srdcu. "No dobre, poďme teda na to. Dnes ťa chcem naučiť nový útok, ktorý sa volá Lístie." Povedala som jej. Rowlet sa už zase začala zbierať, že ideme na nejakú akciu a rovno sa na to vrhneme. "Stoj, stoj..." povedala som jej a znovu som jej zakázala vzlietnuť. "Nemáš ani potuchy ako robiť ten útok. Kam sa berieš?" Opýtala som sa jej. "Ja to zvládnem kľudne aj sama keď mi neveríš." Povedala a tentoraz zvlietla do vzduchu. Tam sa pokúsila o útok, ale keďže nemala ani len najmenšie tušenie, čo tento útok má robiť, zase zosadla na kameň a sklonila hlavu. "No výborne. Vieš, nejakú tu skúsenosť v tréningoch mám. Takže by si skôr mohla veriť ty mne." Opáčila som jej. Rowlet sa teda pozrela na mňa a skoro nebadateľne prikývla. "Dobre, keď to máme vyjasnené, môžme začať. Rozdelíme si tréning na pár častí a keď nebudeš vládať, kľudne povedz." Artemis si iba rozhorčene odfrkla, akoby neverila, že ona niečo také povie alebo urobí.
"Takže pri tomto útoku ide o to, že zo seba vydáš stromové lístky, alebo inak aj lístie a takým menším vírom alebo tornádom ho pošleš na pokémona, alebo na objekt, na ktorý budeš útočiť." Vysvetlila som jej útok a Rowlet prikývla. "Prvá časť nášho tréningu bude pozostávať z nájdenia tvojej vnútornej enegie, vďaka ktorej môžeš robiť tieto útoky." Artemis sa na mňa neveriaco pozrela. "No nepozeraj sa tak na mňa. Vážne ju máš v sebe. Zavri si oči a predstav si obrovský les." Povedala som jej a na moje počudovanie si ich aj zavrela. "Tak a teraz si predstav ako letíš tým lesom až si sadneš na strom. Ucítiš v ňom listy ako sa ti obtierajú o krídla." Rowlet zamračene sedela so zatvorenými očami na kameni a nehýbala sa. Brala som to ako dobrý bod a že jej to ide. "Okej, a teraz zletíš na zem a všade okolo teba je tráva. Cítiš ju medzi pazúrmi a aj jej vôňu." Rowlet na mňa nahnevane zaškrieka, ale ja jej neprestávam pomáhať. "Dobre, cítiš to všetko okolo seba nie? Tak teraz si predstav, že tento les a tráva sa nachádzujú v tebe." Používala som rovnakú techniku ako u Wailmer a keďže to u nej fungovalo, dúfala som, že bude aj pri Rowlet. A zdalo sa že som mala pravdu, pretože Artemis sa na tvári objavil menší úsmev a jej črty tváru boli uvoľnené. Chvíľu som ju obdivovala, pretože takto som ju ešte nevidela. Potom som sa ale otriasla a pokračovala som v jej vedení v akejsi meditácii. "Teraz si predstav, že vnútri teba je akýsi malý výhonok. Skús mu poručiť, aby vyrástol v mohutný strom a aby rozkvitol. Ty si jediná kto ho vie ovládať." Poradím jej a po chvíli otvorila jej veľké oči, ktorè uprela na mňa. "Je to divné." Povedala iba a zamračila sa znovu. Tak to bola tá stará Rowlet. "Tak budeš sa s tým musieť naučiť žiť. Už to nijako nezmeníš." Mykla som ramenami a uškrnula som sa na ňu. Artemis iba nepobavene zaškriekala. "Takže beriem to tak, že si tú energiu našla hej?"
Po Rowletinom dôraznom prikývnutí sme sa mohli presunúť na ďalšiu fázu. "Dobre, keďže už si našla tú svoju energiu, môžeš ju použiť na to, aby si zo seba vydala čo najviac lístia." Artemis nepokojne zaškriekala a zamračila sa na mňa. "Nemrač sa tak na mňa. Tréner som tu stále ja a kým nepochopíš ako urobiť ten útok po malinkých kúskoch, nikdy ten útok nespravíš správne." Povedala som už aj ja so zamračením. "Tak poď na to. Čím skorej pochopíš toto, bude to už viacej akcnejšie. Takže, musíš sústrediť túto energiu do tvojho zobáčiku. A potom keď ho otvoríš, táto energia sa premení na to lístie a vypustíš ho zo zobáku. Je to ako s tým stromom vnútri teba. Musíš sa poriadne sústrediť a potom to pôjde, pretože tej energii velíš ty." Vysvetlím jej a Rowlet len pretočí očami a začne. Lenže si myslela, že to nič nie je a nakoniec z nej nevyšiel ani jeden lístok. "No zdá sa, že niekto tu nedával pozor." Povedala som trošku nahnevane a Rowlet sklonila hlavu. "Nevadí, poď ešte raz. Nezabudni, musíš sa poriadne sústrediť, ináč to nepôjde." Snažila som sa ju trochu povzdbudiť. Artemis však o mňa nezavadila ani pohľadom, ale skúsila to znovu. Tento raz jej zobáčik začal svietiť jasne zelenou farbou lenže z Rowlet nevyletel ani jeden lístoček. Potom som si všimla, že Artemis neotvorila zobák. Rýchlo som k nej pribehla bližšie. "Rýchlo otvor zobák Artemis!" Rowlet ho teda otvorila a z jej zobáku vyšli tri žiarivé lístky, ale až po dávke kašlu. Pobúchala som ju trochu po krbte, ale potom som ju aj po jej jemnom perí pohľadkala. Rowlet iba nespokojne cvakla zobákom, tak som ruku s úškrnom stiahla. "No vidíš. Ide to, len nezabudni otvoriť zobák. Poď, skús to znovu." Povedala som jej a Artemis teda skúsila vydať zo seba lístky. Tentoraz ale nezabudla otvoriť ústa a vyšla z nej už pekná hromada. Mohlo ich tam byť aj cez desať, čo vôbec nebolo zlé, ale trvalo jej to dlhšie kým nazbierala dostatok energie. "Super Artemis. Teraz sa posnaž nazbierať tú energiu rýchlejšie. Moc to nebude dobrý útok, keď budeš dlho zbierať energiu a protivník ťa zatiaľ trafí." Povedala som jej ale Rowlet si iba prezerala pazúry. Nebola teda nejako veľmi zhovorčivý pokémon. Potom sa začala sústrediť a tých desať lístkov vypustila zo seba po 30 sekundách. Lenže to bolo stále veľa, musela ich vedieť vypustiť hneď. "Ešte rýchlejšie Artemis." Tá iba sa iba zamračila na mňa. "Veď sa snažím." Ja som iba na znamenie mieru zdvihla ruky. Rowlet sa teda nevzdávala a skúsila to znovu a teraz jej to už trvalo iba 10 sekúnd. Skúsila to ešte raz, a už to bolo presne tak, ako som to chcela. "Dobre, rýchlosť máme, ešte to množstvo." Povedala som jej a Artemis si teda zhromaždila energiu a skúsila to znovu. Tentoraz bolo znova tých listov viac, ale stále to nebolo toľko, koľko by ich malo byť. Sadla som si teda do trávy a sledovala som jej počínanie. Moju pomoc zatiaľ nepotrebovala, musela si len nahromaždiť dostatok energie. Po pár pokusov, niektorých aj nepodarených, sa jej podarilo vydať zo seba poriadnu hromadu lístia. Cítila som sa akoby bola jeseň a nie jar, keďže okolo nás bolo poriadne veľa listov. Postavila som ju a pohladkala po chrbte, aj keď som za to dostala mierne zamračenie.

9 Emma Emma | 19. února 2017 v 14:43 | Reagovat

[8]: -- 2. Časť --
"Čo sa mračíš? Mala by si byť štastná, už to skoro máme. Teraz musíš spojiť vytváranie listov a lietanie. Pretože svoje krídla potrebuješ na poslednú časť útoku. Tak, choď do toho." Poviem jej a Artemis teda tentokrát bez reptanie zvlietne a udržuje sa na jednom mieste vo vzduchu. "Tak, teraz sa pokús zovu o takú hromadu lístia." Povedala som jej a Rowlet sa teda pokúsila o útok. Lenže vo vzduchu sa jej horšie sústredilo, preto jej to trvalo dlhšie, skoro až minútu, kým zo seba vypustila hromadu lístia. Väčšina popadala na mňa, za čo som sa na Artemis zamračila. "No ide ti to dobre Artemis. Len trochu rýchlejšie to znovu skús." Poradila som jej a Rowlet sa na to znovu vrhla. Každý krát to bolo rýchlejšie a rýchlejšie až som si nestíhala ani dávať listy preč z mojej hlavy. Zastavila som ju, až keď to bolo také rýchle, ako som to mať chcela a ako to bolo aj predtým. "Výborne Artemis." Pochválila som ju.
"Teraz posledná časť, a potom už možno len zápas ak budeš chcieť. Musíš tie listy svojimi krídlami nasmerovať na ciele, ktoré ti určím." Povedala som a uvidela som zoskupenie stromov, ktoré tvorili akoby rad, ale pre nás sadu terčov. Ukázala som Rowlet tie stromy. "To budú tvoje terče. Do nich budeš trifať dobre?" Povedala som jej, ale Rowlet si neodpustila a znovu na mňa pustila hromadu listov. Zamračila som sa na ňu, ale so smiechom som jej pohrozila. "No choď už radšej trénovať. Či myslíš že to nezvládneš?" Podpichla som ju. Rowlet zhrozene na mňa pozrela a išla to teda skúsiť. Jej prvý pokus ale dopadol tak, že vypustila hormadu žiariaceho lístia, ale nevedela spojiť udržanie sa vo vzduchu a mávnutie krídla, preto začala padať na zem. Rýchlo som ju teda chytila do náručia, začo som si zaslúžila klovnutie do ruky, aj keď rozhodne slabšie, ako predtým. "Tak skús to ešte raz. Určite sa ti to podarí." Povzbudila som ju a ona vzlietla do vzduchu a skúsila to zase. Teraz už lístie aj trochu letelo, ale rozhodne to k stromu nebolo. Rowlet sa zamračila, ale skúsila to ešte raz. Teraz už letelo lístie smerom k stromu, ale iba neškodne sa oňho oprelo. Artemis sa pozrela na mňa a čakala čo poviem. "Tak skús trochu tej energie nasmerovať aj do krídla, aby to malo väčšiu silu." Poradila som jej po chvíľke zamyslenia. Skúsila to ešte raz a tentokrát sa to lístie aj zapichlo do stromu, ale stále nie všetko. "Nevadí, ale ešte viacej sily." Artemis sa z hlboka nadýchla a skúsila to znovu. Teraz sa už do toho stromy zapichlo všetko lístie. Radostne som zatlieskala. "Super Artemis. Teraz choď trochu ďalej od stromu a skús to na ten ďalší z väčšej dialky." Rowlet teda odletela o kúsok ďalej a skúsila to na strom vedľa. Tiež ale najprv nedostrelila až tam, pretože bola ďalej ako minule, ale po pár pokusoch už sa jej podarilo aj z tejto diaľky zapichnúť lístie na strom. Ako som sa tak pozerala na ten strom preletela mi hlsvou myšlienka, že rozhodne by som sa na jej zlej strane ocitnúť nechcela. "Super Artemis. Ide ti to vážne úžasne. Choď ešte trochu ďalej." Povedala som jej a Rowlet po chcíľke pozerania na mňa teda prikývla a poodlitla znovu o trochu ďalej. Znovu zaútočila na ďalší strom a priebeh vol taký istý ako predtým. Najprv sa nevedela trafiť, pretože to bola predsa len väčšia dialka a musela si uvedomiť, koľko energie potrebuje. Znovu ale po neikoľkých pokusoch sa jej to ale podarilo. "Dobre. Už nemusíš ísť ďalej, ale skús to ešte na 10 stromoch." Povedala som jej. Bola už podľa mňa docela dosť ďaleko, a nikdy nebude až tak ďaleko od súpera. Do tých ostatných stromov bez mihnutia oka trafila žiarivè lístie, iba do dvoch musela triafať na dvakrát, pretože sa najprv netrafila. Ale to boli iba tie prvé stromy a potom už odhadla koľko energie potrebuje použiť. Potom ale zletela dole na kameň, pretože už bola docela unavená. Pohľadkala som ju po jej jemnom perí načo sa ale iba zamračila. Asi sa jej už nechcelo moc so mnou hádať, aspoň zatiaľ nie.
"Tak myslím, že si útok docela fajn zvládla. Chceš ešte ten zápas, či pôjdeme už preč oddýchnuť si?" Opýtala som sa jej. "Ja ten zápas zvládnem. Len či aj ty." Povedala a vyzývavo zdvihla obočie. Ja som sa iba uškrnula. "Tak poďme na to. Niekoho si vyhliadni a použi Nárazový útok. Moment prekvapenia, chápeš nie?" Prikázala som jej a Rowlet iba prikývla a vyletela do vzduchu, aby mohla striehnuť na nejakú obeť, ktorá by skončila ako náš protivník. Po chvíľke začala krúžiť ako supnad Patratom, ktorého videla už aj predtým. Naštastie on ju ale nevidel a ja som mohla pribehnúť tam, aby sme mohli začať boj. Rowlet použila Nárazový útok, ktorý Patrata trafil. "Dobre Rowlet, tak ešte raz Nárazový útok." Prikázala som je. Lenže Patrat to už čakal a vyhol sa jej. A keď prelietala okolo kúsol ju (Bite) do krídla. Rowlet teda padla na zem a jej krídlo bolo stále v jeho papuli. "Škrabni ho Artemis!" Rowlet sa ho pokúsila škrabnúť ale nedočiahla naňho. "Použi Lístie s čo najväčšou silou! A mier na tvár." Prikázala som a Rowlet vypustila s čo najväčšou silou žiarivè lístie Patratovi do tváre. Ten od bolesti zakňučal, odišiel od nej a tiež jej aj pustil krídlo. Rowlet vyletela do vzduchu a bola poriadne nahnevaná. Čakala však na môj príkaz, čo som si vážne cenila. "Dobre Artemis. Použi Nárazový útok, kým je ešte dezorientovaný od bolesti a potom hneď Lístie!" Nariadila som a Rowlet použila Nárazový útok, ktorý Patrata odhodil a potom ešte aj Lístie, ktoré ho kvôli jeho aj ostrosti konca lístku, bolelo. Patrat sa ale nevzdával ešte tiež, aj keď bol už skoro na konci jeho síl. Rozbehol sa a vyskočil z kameňa a použil na Rowlet Nárazový útok. "Oplať mu to dvojitým Lístím! A potom ho doraz Nárazovým útokom." Nariadila som jej a ona použila Lístie. Prvý útok ale netrafila, pretože sa Patrat vyhol. Potom ale použila dva útoky za sebou, ktoré ho už trafili. Patrat za zvalil na zem a Rowlet ho ešte dorazila Nárazovým útokom. Potom si naňho víťazne sadla ako na svoju ulovenú obeť. "Super Artemis!" Pochválila som ju keď som bežala k nim. Potom som ale zdvihla Rowlet z Patrata a dala som si ju na rameno. Tá sa na mňa zamračene pozrela. "Veď nechaj ho už. Už si ho vyčerpala dosť." Povedala som jej keď sa Patrat sa prebral z jeho vyčerpania a utiekol preč. "Tak poďme, pôjdeme už. Na dnes toho bolo tu dosť." Povedala som jej a spolu sme odišli preč z Tréningového pola.

10 Naty Naty | 19. února 2017 v 14:57 | Reagovat

[8]:

[9]: Naučeno, +6 levelů a já Leafage překládám jako Listoví ^^

11 Janet Janet | 24. února 2017 v 19:08 | Reagovat

„Tak Sandshrewe, jdeme trénovat. Začneme tím, že si procvičíme útoky. Takže použij na ten keř škrábavý útok.“ Sandshrew použil škrábavý útok, v keři praskla větev a to probudilo dvě starly ve vedlejším keři a uletěli. „Už jsou pryč, takže znovu.“ Sandshrew znovu použil škrábavý útok. „A ještě, dokud neřeknu konec.“ Sandshrew útočil a útočil, až přelámal několik silných větví. Super. A teď začneme s tréninkem nového útoku. Jeho název je písečný útok a jde o to, že vlastně hodíš po soupeři písek. To je všechno.“ Takže to bude rychlé naučení, je první, co si pomyslím. „A co když písek nebude?“ optá se Sandshrew. „Uděláš totéž.“ Sandshrew kývne. „Takže sandshrewe kopni dozadu písek.“ „Jak?“ „To je jedno, tlapkama, jako by, jsi hrabal, ale co nejvíc a na soupeře. Teď zatím bez soupeře, ale později budeš na něco útočit.“ Sanshrew kývne a předníma hrábne do předu a hodí trochu písku. „Výborně.“ Řeknu překvapeně, ale nemile překvapeně. „Už akorát aby to bylo rychlejší a bylo toho písku víc.“ Řeknu, Sanshrew kývne a zkusí to znovu. Zlepšení však žádné nevidím. „Tak znovu.“ Řeknu a  Sanshrew to zkusí znovu. Stále nevidím žádné zlepšení. „Dál.“ Sandshrew to zkusí znovu, ale stále nevidím žádné zlepšení. Když ještě ani po páté nevidím ani malinké zlepšení, řeknu mu: „Dej do toho víc síly.“ Sandshrew to zkusí, ale žádné zlepšení stále nevidím. Když ani po deseti dalších pokusech nic, řeknu mu: „Hej sandshrew, dej do toho víc síly.“ „Nejsem holka.“ Zavrčí vztekle. „No tak, použij na mě písečný útok sandshrew.“ „Řikám že nejsem holka.“ Zavrčí a hodí po mě písek. Já jsem od něj na dva metry daleko a on předtím nejdál dohodil písek půl metru. A ten písek na mě doletěl. „No vidíš, že dál. Zkus to znovu Sandshrew.“ „Nech toho.“ Rozčilí se a útok je ještě dál a silnější. „No vidíš, čím víc se vztekáš, tím líp ti to jde.“ Usměju se na něj, Sandshrew se  nakonec také usměje, a potom do toho dá všechno a opravdu se mu to povedlo. „No vidíš Sandshrewe. Už ti to jde. Teď budeš mířit na soupeře. Tvůj písek musí dopadnout na támhleten keř. Sandshrew použil písečný útok, ale byl vedle. „Tak znovu. Sandshrewe.“ „Já to dokážu, sandshrew mi neříkej, zvládnu to bez rozčílení.“ Řekne a použije znovu písečný útok, znovu mimo, ale už je blíž keři. „Neříkám Sandshrew, říkám Sandshrewe.“ „Ale udělala bys to.“ Se usmál Sandshrew. „To je jedno,“ mávnu rukou: „Znovu.“ Sandshrew to zkusí a roh keře zasáhne. „Ještě jednou, to zvládneš.“ Na něj povzbudivě zavolám. „zvládnu.“ Prohlásil Sandshrew a zkusil to a … zásah. „Výborně.“ Na něj nadšeně zavolám. „Ještě jednou použij písečný útok ale na…“ kouknu kolem: „…támhle ten keř.“ Ukážu Sandshrowovi na jiný keř, než na jaký zkoušel. A … mimo. „Tak znovu.“ Vše se opakuje, a třetí keř opět netrefí. „Tak ještě jednou.“ Sandshrew to zkusí znovu, tentokrát trefí keř na podruhé.“ „Dobře. Zkus to ještě na támhle ten.“ Ukáži na další keř.“ Sandshrew to zkusí a … Zásah. Na poprvé. „Výborně!!“ Zavolám nadšeně na Sandshrewa. „Ted zkusíme pohyblivý cíl. Předpokládám, že Murkrow moc chtít nebude… Tak tref tady ty listy.“ Řeknu a vyhodím do vzduchu hromadu listů, co jsem natrhala, zatím co mířil. Sandshrew je netrefil ani jeden, hýbaly se a on se trefil tam, kde byli před chvílí. „Znovu, musíš odhadnout jejich rychlost.“ „Dobře.“ Řekl Sandshrew a zkusil to. Znovu nic. Po dalšíh dvou pokusech strefil dva. „Dobře, ale musíš strefit všechny.“ Sandshrew kývnul a zkusil to. Pomalu se zlepšoval, až je trefil všechny. „Výborně.“ Na něj zavolám: „A teď zkus trefit mě, je to jenom písek.“ Řeknu a rozběhnu se. Sandshrew se snaží, ale i když použil útok pětkrát, netrefil mě. Potom se mu podařilo se trefit těsně za mě, potom ale tři metry ode mě. „Rychlejc.“ Zavolám na něj. „Zrychluju a zpomaluju, měním směr běhu, přesně to bude dělat protivník.“ Sandshrew kývnul a zkusil to znovu. Znovu minul. Potom to zkusil přede mě, já si toho ale včas všimla, zkusila jsem zastavit, ale i tak mě zasáhl. „Dobře.“ Řeknu, když se proberu, protože to bylo nepříjemné. „Ale někteří pokémoni by mohli zastavit těsně před tím, zkus to znovu.“ Řeknu a jen co to dořeknu se rozběhnu, sandshrew namíří a zasáhne. Mě písek oslepí, protože h mám v očích. Vyndám si ho a řeknu mu: „Skvěle.“

12 Naty Naty | 24. února 2017 v 19:11 | Reagovat

[11]: Naučeno, +2 levely

13 Mitsu Mitsu | Web | 25. února 2017 v 16:19 | Reagovat

1. část - první trénink → seznámení, budování pouta
2. část – procvičení rychlosti (Supa + Michio), Supa (starly) – nový útok = rychlý útok (quick attack)
3. část – zápas – Supa vs. Michio (bulbasaur) – procvičení útoků

1. část
Netrvalo dlouho a společně jsme s novým pokémonem, kterého jsem získala v laboratoři – Michiem a prvním pokémonem, kterého jsem si chytila a zároveň pokémonem, kterému jsem slíbila trénink – Supou, vyrazili na naši první cestu k tréninkovému poli. Mrazivé počasí najednou vystřídaly příjemné paprsky slunce, které nám svítily na cestu a tak nějak i osvětlovaly celý den. Měla jsem pocit, jako by měl přinést něco dobrého. Mýlila jsem se. Nervózně jsem si položila palec před rty, protože jsem jedno věděla jistě. Ta cesta, kterou jsem šla, mi přestávala být povědomá. Otočila jsem se na své pokémony a svůj pohled jsem stočila k Supovi, „Supo? Mohl bys vylítnout trochu výš a podívat se, jestli neuvidíš velké pole – poznáš ho podle tyčí, které ho celé ohraničují – dvě tyče jsou modré, další dvě žluté, mají na sobě vlajky.“ Supa vyletěl o něco výš a pečlivě se rozhlížel ze strany na stranu – po chvilce mávl křídlem směrem doprava. Věděla jsem, že musíme někam zabočit. „Díky!“ vyletěl tím směrem a Supa už nás dále vedl. Michio mezitím zamrmlal něco ve stylu: „Pche, to bych zvládl taky...“ ale nijak dále jsme naši cestu nerozebírali, protože už jsme byli na místě a naskytl se nám tak nevídaný pohled. Krásné velké pole – vlajky se třepaly ve větru, někde o kus dál trénoval trenér se svou caterpie, zkoušeli vláknový útok. Na druhé straně hřiště jsem spatřila charmandera, který se svým trenérem cvičil uhlíky za pomocí kovového kroužku. Očividně trénovali přesnost. Mávla jsem na své pokémony a zamířili jsme ke kůlně – takové malé místnůstce, kde jsme viděli, jaké věci potřebné k tréninku máme k dispozici. Od terčů přes plátno po obruče – různé velikosti činek a náčiní. Nádhera. Vypadalo to, že trenérům tu opravdu vyjdou vstříc. Prostředí bylo přátelské a všichni si pomáhali. Otočila jsem se ke svým pokémonům a usmála jsem se – dýchla na mě přátelská atmosféra, a tak jsem zadoufala, že i na ně. Dřepla jsem si ke stromu s tím, ať jdou ke mně – ráda bych je seznámila s tím, co se dnes bude dít – přeci jen to byl pro oba první trénink, musí si zvyknout, jak to chodí a jaké na ně budou kladeny nároky. I to je důležité. Musí mi věřit a vědět, že to, co dělám, je pro jejich dobro – pro to, aby zesílili, aby je nikdo jiný nemohl porazit – těžko na cvičišti, lehko na bojišti se říkává. A tak to také funguje. Tím jsem si jistá.
Nepříliš příjemný pro mě byl ale pohled na ty dva, kteří byli co nejdál od sebe. Michio se očividně cítil natolik lepší, že se Supou nehodlal vůbec zaobírat – Supa byl zase uražen, že mu Michio řekl, že je daleko lepší. To se dalo chápat. Tiše jsem si povzdechla a vytáhla jsem svůj deníček se zápisky. Byly to zápisky mého bratra – něco, čeho si tvářím tak jako svého života. Oba pokémoni se na mě zvědavě podívali a prohlíželi si deníček s potiskem pár pokémonů, které nikdy neviděli. „To je articuno… A moltres – dva z legendárních pokémonů, které se můj bratr snažil najít. Byl to pozorovatel, ale také mimo jiné trenér. Snažil se své poznatky zapisovat, aby nepřišly vniveč. Chtěl mi to pak dát – ano, dal, než jsem odešla. Chtěl mi ulehčit cestu – pomoct mi,...“ projela prsty pár stránek a zastavila se u starly. „Vidíš, Supo? To je tvůj druh – a moc toho o tobě nemá, nevadí, zjistíme toho víc… Takže černo-bílý ptačí pokémon – rád loví broučí pokémony,“ pokrčila rameny, „to se bude hodit – víš, přihlásila jsem nás do bug contest – létající pokémoni mají přirozenou výhodu proti broučím, protože je běžně loví, navíc broučí pokémoni se neumí bránit proti letcům.“ Bulbasaur jen zavrčel a já jsem na něj mrkla. Asi měl pocit, že si jeho autorita zaslouží více pozornosti. Zalistovala jsem tedy stránkami a našla jsem bulbasaura. A Michiovi se rozzářily oči. Malý zelený pokémon na obrázku šlehal šlahouny. „Šlehavý útok,“ přečetla jsem bratrův komentář pod obrázkem a bulbasaur nadále zasněně koukal na fotku z alba. „Neboj se – i ten se naučíme,“ mrkla jsem na něj a on ke mně obrátil svůj zrak. „Tse, se ho naučím sám.“ Ušklíbla jsem se. Jako bych snad nečekala takové povýšenecké chování od svého nového pokémona. No, uvidíme, jak si poradí sám. Minimálně ne tak rychle. Ale kdoví, třeba ani není tak dobrý, jak tvrdí.

14 Mitsu Mitsu | Web | 25. února 2017 v 16:19 | Reagovat

2. část
Opět jsem místo zbytečného přemýšlení začala listovat stránkami, než jsem narazila na ptačího pokémona, který vypadal jako dělová střela. Chvíli jsem si prohlížela obrázek, než mi došlo, že jde o útok. Prý jednoduchý útok, který zvládne téměř každý pokémon. „Rychlý útok… Útok, který překvapivě vyniká svou rychlostí – nejen tím. Pokemona ona rychlost zmate, což propůjčuje skvělou příležitost k samostatnému útoku. Také jde dobře kombinovat s nárazovým útokem, který už mimochodem umíš, že, Supo?“ kývl a hravě do mě narazil, přičemž mě natolik překvapil, že mě to vyvedlo z rovnováhy. Zasmála jsem se. „Každopádně si myslím, že začátek tréninku si můžeme dát všichni společně – mně to neuškodí, Michio se alespoň rozehřeje na pozdější zápas a ty to potřebuješ na další stádium tréninku. O co jde? Tedy – jednoduše, prostě se proběhneme. Dáme si závody. Pořádně se vyšťavíme, ať si pak můžeme dát zasloužený odpočinek, co vy na to?“ mrkla jsem na své pokémony. Rychlý útok – o co asi jde? O rychlost. A vzhledem k jejich povahám – zvolila jsem trénink, který by je oba mohl vyhecovat. Michio si myslí, že je nejlepší – ideální příležitost, jak nám to všem dokázat. A Supa se také nenechá Michiem zahanbit, navíc má vzhledem ke svému typu a k tomu, že se na rozdíl od Michia může naučit rychlý útok, daleko větší předpoklady k výhře. „Dobráá – takže připravit...“ všichni jsme se postavili do stejné lajny, tedy – Supa vylítnul nad nás do stejné lajny – abychom nikdo nebyli ve výhodě, „...pozooor, teď!“ a společně jsme vyběhli rovně. Supa tedy letěl, samozřemě. Supa měl zpočátku náskok, protože mně a Michiovi chvíli trval rozeběh. Pak jsem se ale hecla, abych také vyhecovala Michia a předehnala jsem překvapeného Supu. Michio mě skoro dohnal. Nakonec jsme se však do cíle dostali všichni téměř vyrovnaně. Nestihla jsem zaregistrovat, kdo vyhrál, a tak jsem se rozhodla, že ještě přidáme jednu rozehřívací soutěž, ale vzhledem k tomu, že jsme všichni byli udýchaní ze vzájemného popohánění – z toho, že jsme do toho dali maximum, dali jsme si 5 minut pauzu, protože přeci není úplně zdravé jít přes moc. Vlastně je to kontraproduktivní – když už člověk nemůže, nikdy nevyvine takový výkon, jaký by vyvinul normálně, a proto zastávám teorii, že odpočinek by měl být nedílnou součástí, byť i tvrdého, tréninku.
„Remíza!“ prohlásila jsem a oba pokémoni vypadali, že nejsou spokojeni s výsledkem. Chtěli vyhrát. „Dobrá, dáme si honičku co vy na to?“ kývli. „Znáte honičku?“ zavrtěli hlavou. Uh, jak jsem si vůbec mohla myslet, že ji znají – vždyť jsou oba prakticky mláďata. Ale to je také důvod, proč jsem zvolila pro začátek takový trénink – mláďata si ráda hrají a rychlý útok by pro mladé měl být logicky jednodušší než pro starší pokémony, vždyť mají „mladé kosti“, no né? „Okéj, honička se hraje tak, že třeba já budu mít babu a poběžím za vámi – koho rychleji chytím, ten má babu a snaží se chytit někoho jiného, ok?“ vypadalo to, že pokémoni chápou. Však na tom nebylo nic těžkého. Ale… Michio by pravděpodobně nepřiznal, kdyby to nechápal. Nevadí, uvidíme, jak to půjde. „Ještě mám speciální pravidlo pro tebe, Supo – musíš létat ve výšce max. 1 metru od země, dobrá? Abych na tebe dosáhla já i bulbasaur svými šlahouny,“ kývl. „Dobrá, začínám! Tři, dva, jedna…!“ A za chvíli jsem vyběhla za svými pokémony, kterým jsem odpočítáváním dala nějaký ten náskok. Supa vypadal, že má občas problém udržovat výšku a zároveň letět rychle, a tak jsem ho párkrát musela okřiknout, aby nepodváděl. Nakonec jsem ho chytila a on se pustil do bulbasaura, který se mu schoval za strom. Mírně jsem se zamračila – není to sice porušení pravidel, ale zároveň bych tuhle hru nenazvala pikolou, takže… Každopádně to vypadalo, že už jsou oba poměrně unavení, a tak jsem vyhlásila další pauzu, protože jsem usoudila, že je třeba.

15 Mitsu Mitsu | Web | 25. února 2017 v 16:19 | Reagovat

„Michio? Jestli chceš, můžeš si odpočnout u stromu,“ prohlásila jsem po pauze, protože další část se už týkala jen Supy. Bulbasaur trochu neochotně došel ke stromu a roztáhl se vedle něj. „Neboj, i na tebe dojde řada,“ mrkla jsem na něj. Očividně měl zase pocit, že je takové kapacitě jako je on věnována nedostatečná pozornost. Budiž. Ale já měla v plánu si dnes zatrénovat hlavně se Supou – přišlo mi, že je o maličko méně trénovaný a vzhledem k tomu, že je mým prvním pokémonem, rozhodně bych to tak jakožto trenérka neměla nechat. Navíc vzhledem k povaze Michia, asi by mého Supu pořádně prudil a shazoval ho. To nemohu dopustit – myslím si, že vztahy mezi pokémony jsou podobně důležité jako vztahy mezi pokémony a jejich trenéry. „Okay – Supo, takže půjde o to, že vylítneš do vzduchu a poletíš jak nejrychleji umíš – můžeš kličkovat, což o to více zmate tvého protivníka, a proto si myslím, že támhlety stromy,“ ukázala jsem na stromy, které byly pár metrů od nás, „budou ideálním tréninkovým pásmem. Chci po tobě, abys tam co nejrychleji doletěl a zkusil kličkovat tak, abych tě nestíhala pozorovat. Pak se můžeš vrátit a zakončit to tím, že do mě pořádně vrazíš. Prozradím ti tajemství – rychlost je klíč k úspěchu – čím je pokémon rychlejší, tím je prakticky i silnější. Jakmile nabereš potřebnou rychlost, i tvůj náraz získá větší sílu – takhle to jednoduše funguje a není potřeba to vysvětlovat. Kuk: https://media.giphy.com/media/YohfmiyVvm9C8/giphy.gif – tady je espeon, který používá rychlý útok – sice to není létající pokémon, ale i tak tento útok funguje stejně,“ všimla jsem si, že Supa nestíhá sledovat ten útok z obrázku – zasmála jsem se, „ani já to nestíhám – je to jako by snad párkrát za ten běh zmizel, že? Takový malý teleport – takhle to ale má být, chápeš?“ kývl. „Takže myslím, že je jasné, čeho tu chceme dosáhnout – pořádné rychlosti, následného zmatení a sražení k zemi, dobře?“ kývl. Bylo to jasné. „Leť, Supo!“ sledovala jsem, jak letí mezi stromy, ale stále jsem ho stíhala očima sledovat. Pak se ke mně vrátil, ale ta rychlost prostě nebyla ono. Věděla jsem, že příprava byla ideální, ale Supa jako by se tentokrát nesnažil – jako by snad ztratil motivaci pro to se snažit, když bulbasaur už „nehrál“. „Rychleji by to šlo, zlato?“ na oplátku se na mě zašklebil, ale vypadalo to, že ho to poměrně pozitivně motivovalo. Letěl zpět mezi stromy – začátek krásně rychlý, ale zpátky už doletěl pomaleji. A přitom nebyl nějak vyčerpaný, jen polevil během letu. „Určitě to jde lépe, co ty na to? Vydrž i dál,“ rozletěl se znovu mezi stromy a já na chvilku ztratila přehled o tom, kde je. Doletěl, ale opět trochu ke konci zpomalil, a proto následný náraz neměl takový efekt. Oni jsem se nehnula z místa. „To je lepší! Ale určitě to půjde ještě lépe, co?“ A šlo. Letěl vstříc stromům a párkrát mi zmizel z dohledu. I když letěl zpátky, zmateně jsem zamrkala, protože to vypadalo, jako by se snad párkrát teleportoval, a já se nestihla bránit následnému útoku – skoro jsem letěla k zemi, ale udržela jsem se. „Gratuluju! Výborný pokrok – tak, ještě zkus jednu věc. Chci, abys udělal to samé, ale abys před konečným útokem vyletěl a pak letěl střemhlav dolů – protivníka může oslepit svítící slunko, když se tě bude snažit ve vzduchu hledat, pak tě může úplně ztratit z dohledu. Může ho zmást, kde jsi – dokonalý matoucí útok,“ objasnila jsem mu, proč by to měl dělat a on se do toho okamžitě pustil. Opravdu – fungovalo to, jak jsem to popsala. Letěla jsem k zemi, protože ten tlak shora jsem nebyla schopná zdolat – táhnul k zemi více než náraz zpředu. Zasmála jsem se, když jsem byla povalena malým ptákem, který takové síly dosáhl jen svou rychlostí a střemhlavým letem dravce. „Gratuluju! Zasloužíš si krátký odpočinek – pak si dáte zápas s Michiem, co?“ ohlédla jsem se na bulbasaura, který už nudou okusoval trávu u stromu. Teď se na mě ale nadšeně podíval a vyskočil na malé zelené nožky.
3. část
„Tak – jdeme na to? Víte, jak to uděláme? Jednoduše nechám použití útoků na vás – budete bojovat za sebe, jako byste neměli trenéra a já budu pozorovat, jak to zvládáte. Mým úkolem bude zakročit, když mi bude připadat, že je konec, dobrá?“ Nechtěla jsem, aby si pokémoni vzájemně ublížili, a proto jsem měla v úmyslu je zastavit, kdyby se chtěli příliš předvádět a zmrzačit toho druhého – byť jen omylem. Oba pokémoni souhlasili – zvlášť Michio měl pocit, že konečně může ukázat svůj pravý potenciál tím, že mi dokáže, že to jistě zvládne i bez trenéra, on je přeci nejlepší, no ne? Nikdo ho nemůže porazit. „Michio, začni,“ vycítil příležitost a okamžitě zavrčel na Supu – ten se trochu lekl a polekaně zatřepal křídly, ale vzchopil se a než Michio stihl pokračovat v útoku, použil nově procvičovaný útok – rychlý útok. Michio ho očima nestíhal – možná proto, že moc nepozoroval trénink, protože mu to přišlo zbytečné – možná taky proto, že útok byl perfektně provedený, a tak prakticky nebylo možné vysledovat každé Supovo mávnutí křídly. Michio marně zkusil náraz do místa, kde Supu posledně viděl, ale vyklubalo se z toho jen to, že narazil do stromu. Otřepal se a zkusil to znovu, ale to už se srazil s nárazovým útokem Supy. Oba se od sebe trochu odkutáleli, než Supa opět vyletěl do vzduchu a zkusil náraz znovu. Michio se postavil na nohy a trochu neohrabaně se vyhnul Supovu útoku. Supa však stihl útok ubrzdit, než narazil do stromu a vzlétl vodorovně se stromem vzhůru, tentokrát vyletěl vysoko do vzduchu a použil náraz kolmo k zemi. Bulbasaur už vypadal poměrně vyčerpaně, a tak se útoku nevyhnul. Zkusil se postavit, ale už mu to moc nešlo, jen oddechoval. „Stop!“ doběhla jsem k bulbasaurovi, který se nakonec postavil a vypadal, že se nenechá zahanbit a znovu zaútočí. „Ne, stop jsem řekla,“ Michio chtěl protestovat, ale poté si lehl na zem. „Odpočívej – příště potrénujeme a zesílíš, ale odpočinek je také potřeba – byl to moc pěkný zápas – výborně, oba dva.“ pochválila jsem své pokémony, zatímco mi Supa spokojeně sedl na rameno. „Michio, vrať se.“ odvolala jsem bulbasaura – cesta zpět pěšky by mu nemusela udělat dobře a v pokéballu měl své pohodlíčko. „Supo, měl by sis taky chvilku odpočnout – další let by tě zbytečně vysílil, navíc nás čeká naše broučí výzva, tak by sis měl na chvíli odpočinout ve svém pokéballu a nabrat síly, vstřebat trénink, odpočnout si.“ mrkla jsem na něj a on se nechal svolat zpátky do pokéballu. Uznávám, že i mě trénink poměrně vyčerpal, ale bohužel – já musím domů dojít po svých. Zastrčila jsem pokébally za opasek a pozvolna jsem vyrazila ven z tréninkového pole.

16 Naty Naty | 25. února 2017 v 17:10 | Reagovat

[13]:

[14]: Naučeno, +2 levely

[15]: +2 levely pro Bulbasaura, +2 levely pro Starlyho

17 Janet Janet | 25. února 2017 v 17:31 | Reagovat

„Takže Sandshrewe, dneska si procvičíš útoky, co umíš. Takže písečný útok.“ Písečný útok byl skvělí a já mu řekla: „Stref písečným útokem támhle ten strom.“ Sandshrew se trefil a já vzala větev a řekla: „Stref jí.“ A vyhodila jsem jí nahoru. Sandshrew jí bez problémů trefil a potom jsem mu řekla: „A ochranné klubíčko, rychle.“ Sandshrew rychle použil ochranné klubíčko. „Dobře. A poslední útok který umíš, použij škrábavý útok na ten keř.“ Sandshrew použil škrábavý útok a keř musel čelit silnému škrábavému útoku od Sandshrewa. „Skvěle. Ještě použij škrábavý útok na támhle ten strom.“ Sandshrew použil škrábavý útok a přesekl větev na stromě. „Dobře. Umíš tři útoky, což je dobrý, ale jen škrábavý útok se dá použít jako útok. Takže se zkusíš naučit nový útok. Jeho jméno je rozvinovací útok(rollout). Jde o to, že začneš dělat kotrmelce, prostě se začneš valit v klubíčku dopředu, což nejspíš zvládneš dobře.“ „Samozřejmě.“ Skoč mi do řeči Sandshrew. „Dobře. Budeš v tom klubíčku tak rychlý, až vrazíš do pokémona plnou silou. Čím vyšší rychlost, tím to bude účinnější. Takže jdeme na to. Začneme tím, že uděláš kotrmelce.“ Sandshrew udělá kotrmelec a druhý a třetí, ale vůbec to nepřipomíná rozvinovací útok. Nevypadá totiž jako valící se koule, ale jako Sandshrew, co dělá kotrmelce, ale nijak rychlý. „Rychleji.“ Na něj zavolám a Sandshrew se pokus o rychlejší kotrmelce. Jsou rychlejší, ale stále nepřipomínají rozvinovací útok. „Pořád je to pomalý. Zrychli.“ Sandshrew ještě zrychlí, ale stále to nevypadá jako rozvinovací útok. „Sandshrewe ještě rychleji.“ Sandshrew se pokusí ještě zrychlit a zrychlí. Už se to vzhledově začíná rozvinovacímu útoku blížit. „Skvěle. Už  je to lepší. Ještě ale zrychli.“ Sandshrew zrychlil a opravdu to už vypadalo, jako rozvinovací útok. „Výborně Sandshrewe. A teď ho použij támhle na ten strom.“ Řeknu a ukážu na jeden strom. Sandshrew použije rozvinovací útok, ale použije ho asi tři metry od stromu. Než stihnu něco říct, obrátí se, a zkusí to znovu, ale opět mimo. „Líp miř.“ Řeknu a Sandshrew to zkouší znovu a znovu. Když se ani po desáté netrefí, řeknu mu: „Stačí, dáme si přestávku.“ Sandshrew se na mě podívá a já mu s úsměvem řeknu: „Nemusíš všechno zvládnout bez přestávky.“ Sandshrew se také usměje a já se podívám nahoru do větví stromů, kde je někde moje Murkrow. Uvidím ji, jak nás z výšky větví pozoruje a zavolám na ni. Murkrow však nepřiletí. Sandshrew se napije z potůčku, co zde je a po půl hodině mu řeknu: „Co bys řekl na pokračování v tréninku.“ Všimnu si, že Murkrow slétla k potůčku, odkud jsme odešli, a napila se a vylétla zase nahoru. „Jasně.“ Zavolal Sandshrew. „Dobře. Takže použij rozvinovací útok.“ Sandshrew to zkusil a byl dobrý. „Skvěle, a teď támhle na strom.“ Sandshrew použil rozvalovací útok na strom, ale nezasáhl. „Znovu.“ Řeknu a po patnáctém pokusu se mu podařilo zasáhnout strom, ale útok nebyl dostatečně silný. „Výborně. Ještě jeho sílu. Porozhlédnu se kolem. V lese je kopeček, původně jsem ho chtěla obejít, ale teď se bude hodit. „Rozvalovací útok nahoru.“ Řeknu a Sandshrew použije rozvinovací útok. Jenže jak ho má použít do kopce, je pomalejší a pomalejší. Po zhruba deseti minutách máme pětiminutovou přestávku. Potom ale Sandshrew pokračoval a zlepšoval se a po dalších dvou přestávkách už byla další po čtvrt hodině. „Skvěle. Jen tak dál.“ Sandshrew stále používá rozvinovací útok nahoru a dolů z kopce a tréninky mezi přestávkami se prodlužují. Nakonec mu řeknu: „Pojď to zkusit použít.“ Sandshrew kývnul a já mu řekla: „Použij rozvinovací útok na támhle ten strom.“ Sandshrewn to zkusil a přelomil větev na stromě. „Výborně.“ Zavolám na něj.

18 Naty Naty | 25. února 2017 v 17:33 | Reagovat

[17]: Nenaučeno, +2 levely

19 Julliette Julliette | 25. února 2017 v 19:15 | Reagovat

Podívám se na hodinky-deset hodin večer. Ideální doba na trénink Toshiho, jak dobře vím, je aktivní hlavně v noci. A navíc nás nikdo nebude rušit. Kdo by taky trénoval takhle pozdě večer?
Pomalým krokem mířím na rozlehlou louku po úzkém dlážděném chodníku, přičemž Toshi se nechává nést na mém rameni. Vypadá celkem spokojeně, zdá se, že žluté kužely světla večerních lamp líbí. "Těšíš se na trénink?" zeptám se jej s mírným úšklebkem, který jde ale sotva vidět. Joltik rozhodně přikývne a trochu zajiskří.
Dorazíme na tréninkovou louku, prázdnou a osamocenou. Je tu jen pár stromů, šutrů a několik velkých terčů rozmístěných vedle sebe. Rozhodnu se položit batoh na trávu načež si na něj sednu. "Takže Toshi," poplácám si na koleno na znamení, aby ke mně přišel,"dneska se naučíme jeden docela snadný útok-Nárazový útok. Funguje jednoduše-pouze se rozeběhneš asilně narazíš do soupeře. Takhle nějak to vypadá," vysvětlím Joltikovi a ukážu mu fotku pikachu používajícího Nárazový útok. Joltik chvilku fotku pozoruje a nakonec kývne že rozumí. "Super, tak se do toho pustíme," usměji se na Toshiho a jemné jej pohladím po hlavičce. "Nejprve se naučíme jak se správně rozeběhnout," začnu, stoupnutí si na všechny čtyři a jako naprostý magor se rozeběhnu rychle dopředu. "Rozumíš? Jde jen o to rychlé běžet," vysvětlím mu a ukazováčkem poklepu na hodinky na pravém zápěstí. "Budu ti to stopovat," kývnu s úsměvem na joltika. Toshi mi úsměv oplatí a kývne na souhlas. Poté začne s prvním pokusem. Hrábě nožkou do země a rozeběhne se dopředu. Po deseti metrech jej zastavím a sdělím mu výsledek. "Sedm sekund, ale věřím, že to zvládneš líp," usměje se," musíš se jen víc přikrčit k zemi aby jsi nekladl velký odpor vzduchu," vysvětlím mu a pobídnu jej k dalšímu pokusu. Tentokrát se opět rozeběhne ale již s pokrčením. "No vidíš, pět sekund, ale je to pořád hodně. Zkus rychleji střídat nohy," poradím mu znovu s mrknutím jednoho oka. Toshi kývne a opět se postaví na pomyslnou startovní čáru. Rozeběhne se o poznání rychleji a jde vidět, že ho to skutečně baví. "OK, nyní to už byly čtyři, ale já věřím, že tři prostě dáme, zkus to ještě jednou, budu ti držet palce," zazubím se na něj a začnu přihlížet jeho dalšímu pokusu. Nyní vystartuje jako žlutý blesk, opravdu rychle. "No vidíš jak ti to jde!" obejmu jej potom co k němu příběhnu. Z jeho úst vyjde sladké zaštěbetání. "Teď se vrhneme na finální část-pořádý silný náraz hlavou do protivníka," řeknu a osvobodním jej z objetí. Toshi souhlasí a ještě pln energie se připraví před mohutný strom. "Dobře, můžeš!" vybídnutí ho s širokým úsměvem. Toshi rychle vyběhne jak jsme se to učili, ale narazí slabě a spíš bokem než hlavou. "Vůbec nic se neděje, jen se nesmíš bát a plně narazit hlavou, neboj, nebude tě to bolet," vřele se na něj usměji. Toshi přikývne a začne znovu. Tentokrát je to již lepší, hlavou narazí, ale náraz pořád není dost silný. Toshi to ale nevzdává a začne ještě jednou. Opět se o kus zlepšil, jen ještě kousek zbýval a náraz by byl dostatečně silný. "Ještě jednou a bude to!" s úsměvem ho povzbudím. Joltik si s úsměvem odfrkne, hrábne nohou do země a vyráží jako blesk z čistého nebe. Nohy střídá rychle a bezchybně, drží se při zemi a rychle hlavou narazí do kmenu stromu. "Tys to dokázal Toshi," pevně jej objemu s nejlepším pocitem na světě. "Tu máš, zasloužíš si to," nabídnu mu jako pochvalu sušenku. Joltik sušenku s úsměvem slupne a vyleze mi na rameno. Míříme z tréninkové louky pryč.

//Napsat tohle na mobilu byla dost fuška :D

20 Julliette Julliette | 25. února 2017 v 19:29 | Reagovat

Je to moc krátké, takže dodatek..

Po naučení správného nárazu k nám najednou přijde temná nízká postava. "Ehm, ahoj?" ozvu se do tmy. "Ahoj," ozve se dívčí hlas až když se objeví v celé kráse. "Já jsem Emilly a tohle je Eevee," představí se dívka a Poděbrady se na temeni hlavy,"nedáme zápas?" zeptá se trochu nesměle. "Jo jasně," usměje se na vyzivatelku po pohledu na spokojeného Joltika.
Emilly začne jako první, hned potom co oba Pokémoni stojí před námi. "Eevee nárazový útok!" rozkáže Emilly a téměř až ďábelsky se ušklíbne. Eevee rychle vyráží naproti Joltikovi, ale to už zareaguji já. "Toshi, rychle vláknový útok a hned po něm nárazový útok!" Toshi rychle vyšle naproti Eevee síť pavučin, která ji rychle zabalí a zbaví pohybu. Hned po té do ní narazí. "Eevee hravý útok!" křikne Emilly. Eevee rychle začne hrabat do země, načež se najednou objeví pod Toshiho do kterého mocně narazí. "Joltiku Absorbaci a poté nárazový útok!" kývne na joltik poté co se ujistím že mu nic není. Toshi použije Absorbaci, která Eevee ubere něco sil a poté do ní rychle narazí. Na chvíli nic nevidíme, protože místo zastíní mrak prachu, ale až si lehne, zjistím, že Eevee již není schopna pokračovat...
....No a potom ten konec v předchozím komentu :D

21 Naty Naty | 25. února 2017 v 19:44 | Reagovat

[19]:

[20]: Naučeno, +2 levely

22 Julliette Julliette | 25. února 2017 v 23:52 | Reagovat

Rozhodla jsem si jít s mým prvním pokémonem trochu zatrénovat. Nový útok se mu bude hodit a navíc se trochu spřátelíme. Vzala jsem si Tepigana rameno, aby se nemusel zbytečně vyčerpat chůzí na tréninkovou louku. Užíval si výhledu na okolní stromy a louky na kterých spokojeně skotačili pokémoni.
Když jsme došli na místo, tedy respektivě já, tak jsme si našli velký a prostorný plácek ohraničený několika stromy. Tepig  se zvědavě rozhlédl a usmál se. Když si všiml jednoho stromu na kterém rostly sladké berry, ihned se zvedl a pelášil vylézt na strom. Ulezl ale jen jeden metr a hned spadl na zem. Pohladila jsem ho po hlavě a usmála se. Pak jsem ho vyzvedla a Tepigsi utrhl sladkou bery. Spokojeně ji snědl a sedl i do trávy. Taky jsem si sedla a otevřela můj batoh. "TakžeTepigu, dneska tě naučíme jeden nový útok který se jmenuje plamenomet. Je to tvůj základní útok který nebude těžké se naučit, takže doufám že budeš spokojený a vytrvalý," usmála jsem se na Tepiga. Tepig sebejistě přikývl. "dobrá, nejdřív ti ale ukážu jak takový útok vypadá a jak se provádí," usmála jsem se a zahrabala v batohu. Tepig ke mně hbitě přiskočil a začal se zajímat co to vytahuji. Po chvilce jsem ho přestala napínat a vytáhla jsem barevný obrázek Charmandera jak používá jeden ze svých útoků. http://vignette2.wikia.nocookie.net/es.pokemon/images/0/07/EP011_Charmander_usando_lanzallamas.png/revision/latest?cb=20110715193312 „Tak tohle je ten plamenomet,“ usmála jsem se a ukázala fotku Tepigovi. Tepig se usmál a přikývl svou velkou hlavou. „Dobrá, takže, vypadá to tedy tak, že se velmi rychle nadechneš, na chvilku se soustředíš, zavřeš oči a pak silně vydechneš. Protože jsi ohniví typ, tak ohniví pokémoni mají takovou jiskru v sobě, čili oheň,“ řekla jsem a čekala na Tepigovu reakci. Tepig nechápal. „Dobře, takže…..“ na chvilku jsem se zamyslela a pak mě něco napadlo. Strčila jsem ruku do kapsy a vytáhla zapalovač. Sice mi to nikdo nedovolil ale nevadí. /Poker face/ „Hele, když ohniví pokémon chce vytvořit plamenomet, jako si zapálí, takhle,“ řeknu a škrtnu se zapalovačem. Ze zapalovače vyjde malý plamínek ohně. Tepig  se usměje od ucha k uchu a přikývne že nyní rozumí. „Dobrá, to jsem ráda,“ taky jsem se usmála a pohladila Tepiga po hlavě. „Dobrá, takže se myslím můžeme dát do tréninku,“ řekla jsem a pohladila znovu Tepiga po hlavě. Jak já jsem ho zbožňovala..
Tepig stál celkem napjatě přede mnou a poslouchal každé mé slovo. „Dobrá, jako první se uvolni, nic se neděje, užívej si ten pocit,“ pousmála jsem se a povzbudivě mu ukázala palec zvednutý směrem nahoru.Tepig  se usmál a přikývl. Povolil svaly a vydechl nahromaděný vzduch v plicích. „Dobrá, můžeme jít na to, první krok jsi zvládl úspěšně,“ řekla jsem a odrhnula si ofinu z očí. „Teď je na řadě druhá fáze, a to ta, že se mohutně nadechneš, nahromadíš do sebe řadu vzduchu,“ usmála jsem se na Tepiga který již nedočkavě stál přede mnou. Tepig přikývl na souhlas a pak vtáhl vzduch do nosních dírek. „No, takhle ne, musíš pusou,“ usmála jsem se kamarádsky na Tepiga . Tepig přikývl a usmál se. Pak otočil hlavu a otevřením pusy rychle vtáhl vzduch do plic. Potom vydechl. „Skvělé, jen tak dál, jak já vždycky říkám, základy jsou nejdůležitější,“ usmála jsem se pyšně. Tepig se usmál a přikývl. Zase rychle otevřel pusu a vtáhl vzduch do plic jako předtím. „Velmi dobré, kamaráde, ještě párkrát,“ usmála jsem se naTepiga .  Tepig souhlasil a rychle vtáhl vzduch do plic..“
O PĚT MINUT POZDĚJI…
Tepig rychle vtáhl vzduch do plic a nechal jej tak asi tak pět vteřin. „Teď!“ vykřikla jsem protože jsem se ho snažila povzbuzovat. Tepig přikývl a velmi rychle a silně vydechl vzduch. A co se nestalo. Jako zázrakem z jeho tlamičky vyskočil malinkatý plamínek, úplně maličký. „Úžasné Tepigu !“ vykřikla jsem radostí a objala Tepiga . Tepig se trochu začervenal. Pustila jsem ho z mého křečovitého obětí. „Už jsi naklepl fázi dvě, Tepigu,“ usmála jsem se a pohaldila ho po rozpálené tváři. „Nechceš napít?“ usmála jsem se na Tepiga . Tepig horlivě přikývl. Vytáhla jsem pohotově z batohu čistou vodu, kterou jsem si nabrala u potoka. Tepig otevřel lahev a rychlími doušky se napil. Podal mi lahev a usmál se.  „Skvělé, takže můžeme pokarčovat,“ pousmála jsem se. „jak už jsem řekla, jsme u fáze číslo tři. Takže, fáze tři spočívá v soustředí a velikosti ducha. To znamená, že se jako předtím hodně nadechneš, ale necháš v puse na pár vteřin vzduch, potom se začneš soustředit a vypálíš velký plamen ohně,“ usmála jsem se a pohladila Tepiga po hlavě. Tepig se usmál a přikývl.
Tepig stál ve stínu stromů aby ho příliš neoslabovala slunce a jeho žár. „Dobrá, můžeš se začít soustředit,“ usmála jsem se na Tepiga a prozatím se posadila na velký balvan. Tepig přikývl a rychle jako předtím vtáhl čerstvý vzduch ze stromů do pusy.  Potom na chvilku zavřel oči aby se mi líp soustředilo. Za pár vteřin později silně vyfoukl nashromážděný vzduch v puse. Z jeho pusy nevylétl jedom vzduch, ale i už větší plamen. „Supr Tepigu!“ usmála jsem se na Tepiga a pohladila ho po jeho kulaté hlavě. „Tep-tep!“ usmál se Tepig . „Můžeme tedy pokračovat?“ usmála jsem se na Tepiga . Tepig horlivě přikývl na souhlas. „Dobrá, tak tedy zase to samé, žádné změny,“ pousmála jsem se a pohladila ho znovu po tváři. Tepig přikývl a zase vtáhl silně vzduch do pusy která byla ve tvaru velkého písmene O. Zavřel opět oči a soustředil se s nafouknutou pusou. Sledovala jsem ho s napětím ale is neuvěřitelnou radostí. Moc jsem si tento trénink užívala. Povede se mu to? Opakovala jsem si stále v mysli jako kolotoč. Čekání netrvalo dlouho, po pár vteřinách pro mě hodinového čekání Tepig  vyfoukl nashromážděný vzduch v plicích. Z jeho pusy vylétl už docela silný a velký plamen a ožehl kmen stromu který byl před Tepigem . „Skvělé, velmi dobré Tepigu !“ zajásala jsem radostí. Tepig se usmál a trochu se začervenal. „Už skoro umíš plamenomet!“ usmála jsem se na Tepiga . Tepig  se usmál ale hned se zase otočil, chtěl pokračovat. Usmála jsem se a sedla si zase na své místo a pozorovala svého pokémona při tréninku. Tepig vtáhl pusou vzduch do plic a zavřel nafouknutou pusu. Po chvilce zavřel oči a soustředil se. Bylo na něm vidět velké odhodlání a naděje. To mu pomůže, říkala jsem si v duchu a napjatě ho sledovala. Za pár vteřin ale Tepig konečně vyfoukl to, co měl v puse celou tu dobu. Rychle vyfoukl obsah pusy a před ním se zjevil velký plamen který kompletně sežehl strom. Chvíli jsme na to jen s údivem koukali ale nakonec jsem ho bez řečí pevně objala. Pár minut jsme se jen tak objímali ale vůbec jsme nemluvili. „vedl sis skvěle,“ přerušila jsem to hrobové ticho. „na, to si zasloužíš,“ řekla jsem a podala mu sušenku. Tepig se usmál a s radostí ji snědl. „Tak asi už jdeme,“ řekla jsem a dala si pokémona na rameno. Tepig už klimbal ale já jsem spokojeně šla plná radosti a pocitu štěstí.
Rozbal

23 Naty Naty | 26. února 2017 v 8:30 | Reagovat

[22]: Naučeno na 80%, ještě procvičit, +3 levely

//Napřed si měla učit spíš Uhlíkový útok než Plamenomet, ale nevadí XD

24 Emma Emma | 26. února 2017 v 14:52 | Reagovat

Dhiren Growlithe
Naučenie sa útoku Ohnivé kolo.
Pomaly som išla už známou cestou na Tréningové pole. Rozhodla som sa, že dnes je perfektný deň na Tréning a naučenie sa nejakého útoku. Dnes bol na rade s tréningom môj Growlithe Dhiren. Tréning som síce sľúbila aj Eeveemu Alexovi, ale to som si ešte musela premyslieť, čo ho vlastne naučiť chcem. Vošla som na Tréningové pole, už docela plné ľudí. Bola som docela aj prekvapená, pretože doteraz ich tu toľko nebolo. Bez nejakého zdržovania som si zložila batoh ku stromu a vybrala pokéball s Growlitheom, ktorèho som vyvolala. "Tak Dhiren, vitaj na Tréningovom poli." Povedala som mu hneď ako sa objavil a zavrtel chvostom. "Dnes sa naučíme nový útok, čo ty na to?" Čupla som si na jeho úroveň a on mi olízal tvár a znovu zavrtel chvostom. "Dnes sa naučíme útok, ktorý sa volá Ohnivé kolo. Ide o to, ako už názov napovedá, že sa začneš točiť, alebo kutáľať a z úst vydáš plamene, ktoré keď sa budeš točiť, budú vyzerať, akoby si bol nimi obalený." Poviem a usmejem sa. Growlithe sa najprv zamyslene zamračú, ale potom s úsmevom prikývne a oblíže mi ruku. "Dobre, tak poďme teda na to. Rozdelíme si to najprv na pár častí, a nakoniec tie všetky časti spojíme dokopy a bude z toho ten útok. Môže byť?" Growlithe nadšene prikývne a zakýva chvostom, tak vstanem a natiahnem si nohy.
"Takže, prvá časť spočíva v tom, že sa naučíš tento tvoj vnútorný oheň z teba dostať von. Kľudne ešte seď, najprv ti to musím vysvetliť." Povedala som s úsmevom, ale ďalej som stála. Rozhodne sa mi už čupieť nechcelo, boleli ma v toho nohy. "Takže, ako ohnivý pokémon, máď v sebe ohnivú podstatu, ku ktorej si sa už určite dostal, keďže ovládaš Uhlíkový útok." Growlithe zbesilo pokýval hlavou a ja som ho pohladkala. "Šikovný chlapec. Takže by ti toto malo ísť tiež ľahko. Môžme teda začať." Poviem a Growlithe sa nadšene postaví a zamáva chvostom. "Ako prvè sa sústreď na svoj vnútorný oheň." Poviem mu a Growlithe zavrie oči. "Super a teraz za poriadne nadýchni a potom ako budeš vydychovať, použi svoj vnútorný oheň a vydýchni ho spolu so vzduchom, dobre?" Growlithe prikývne a otvorí oči. Potom sa poriadne nadýchne, ale z  výdychom nevydá žiadny plamienok. Potom zosmutní a trochu zakňučí. "Prepáč." Ja mu iba roztrapatím vlasy/chĺpky na hlave a usmejem sa. "Neboj sa, nikto to nezvládne na prvý pokus. Skús to ešte raz." Growlithe sa znovu nadýchol a tento raz sa mu podarilo vydýchnuť malý plamienok, ktorý ale ako rýchlo prišiel, tak rýchlo aj zhasol. Growlithe znovu trochu zosmutnel ale ja som sa zaradovala a objala som ho. "Super Dhiren! Veď už to máš. Teraz už len pridávať na sile, aby ten plameň bol väčší a dlhšie vydržal." Poradila som mu a Growlithe sa dal do skúšania. Po pár pokusoch jeho plamienok naberal na velkosti, aj keď to samozrejme trvalo, kým sa k tomu dopracoval. "Úžasne Dhiren." Pochválila som ho a aj zastavila, pretože sa mi zdal, že plameň má už akurátnu veľkosť. "Dobre, teraz už len aby dlho vydržal. Asi by to nebolo dobré, keby zhasol než sa dostaneš ku súperovi no nie?" Poviem s úsmevom a pohladkám ho. Growlithe prikývne a znovu sa pustí do skúšania. Každým pokusom vydrží jeho docela veľký plameň dlhšie a dlhšie, ale Growlithe sa musí sústrediť iba na ten plameň. Akonáhle mu niečo poviem a on stratí koncentráciu, plameň zhasne. Radšej ho ale nevyrušujem a vyruším ho až keď jeho plameň vydrží aj tri minúty, keď sa sústredí. Growlithe sa na mňa pozrie a nadšene zavrtí chvostom. "Ide ti to super Dhiren. Teraz ale budem do teba strkať a hovoriť s tebou. Musíš sa naučiť udržať plameň, aj keď ťa bude niečo vyrušovať." Povedala som mu a Growlithe odhodlane prikývol. Vydýchol teda plameň a udržiaval ho, ale ja som ho potom trochu silnejšie šťuchla a plameň zhasol. Skúšali sme to ale stále a stále, kým vedel Growlithe udržať plameň, aj keď som ho sotila na zem. Potom so ho poriadne objala, pretože som sa cítila zle, že som ho stále sácala, aj keď to bolo za účelom naučenia sa útoku.
"Dhiren som na teba veľmi pyšná. Bolo to super. Teraz si zahrajeme na odľahčenie hru, dobre?" Growlithe nadšene povyskočil a zavrtel chvostom. "A akú? Naháňačku?" Opýtal sa ma a ja som mu iba prikývla. "Presne tak, naháňačku. Vytvoríš si plameň a budeš ma aj s ním naháňať, dobre? Pomôže ti to v tréningu, ale aj sa zabavíme." Vysvetlila som mu a hneď som sa so smiechom rozbehla preč. Growlithe sa tiež zasmial a potom spolu s plameňom ma začal naháňať. Normálne by ma už chytil, ale keďže sa musel trochu sústrediť aj na oheň, nebehal aspoň z počiatku tak rýchlo. Ja som behala a kľučkovala medzi ľudmi, pokémonmi a stromami, aby som mu to trochu sťažila. Sem tam som sa obzrela dozadu, či je stále za mnou. Growlithe sa ma stále aj s jeho ohníkom pred ústami držal a začínalo to vyzerať tak, že ma už dobieha. A naozaj, o chvíľu som sa ocitla na zemi a nado mnou sa škeril Growlithe, ktorý už plamienok uhasil, aby ma nepopálil. Zhodila som ho ale na zem a začala štekliť. "Vzdávam sa!" Začal potom kričať a ja som ho tiež so smiechom pustila. "Kto bude prvý pri strome!" Zvolala som, keď sa Growlithe ukľudnil a zlomyselne sa na mňa uškrnul. Rýchlo som teda vstala, ale aj tak ma Growlithe aj s jeho novým plameňom predbehol. Oprela som sa teda o strom a z hlboka som dýchala. "Dhiren, si vážne úžasný. Asi by som mala začať behávať. Veď už nevládzem." Zasmiala som sa, keď som stále dychčala. Growlithe sa iba uškrnul, pretože on bol úplne v poriadku.
Keď som sa vydýchala a Growlithe trochu odpočinul, mohli sme ísť ďalej. "Dobre Dhiren, ohnivú časť máme za sebou. Teraz ťa naučíme sa kotúľať." Povedala som mu a Growlithe ma pozorne počúval. "Takže musíš sa rozbehnúť a potom sa stočiť do guličky. Keďže rýchlosť naberieš už pri behu, keď sa budeš kotúľať, budeš stále tak isto rýchly." Vysvetlila som mu a Growlithe prikývol. "Dobre, takže najprv musíš nabrať rýchlosť. Takže budeš behať odtiaľto po tamten strom." Ukázala som na strom asi 50 metrom od nás. "A čo najrýchlejšie, tam aj späť." Povedala som a Growlithe išiel na to. Najprv jeho rýchlosť nebola moc vysoká, ale každý krát čo behal tam a späť mu to išlo rýchlejšie. Po asi 10 prebehnutiach som sa pridala k nemu, aby som vedela posúdiť, ako rýchlo ide. Najprv behal zhruba tak rýchlo ako jo, ale potom som už naňho ani ja nestačila, tak som sa zastavila ja, ale aj Growlithe. "Super kamoš. To bolo vážne super." Povedala som bez dychu a išla som si sadnúť ku stromu. Growlithe si sadol vedľa mňa a chvíľku sme sa vydýchavali. Potom ale Growlithe usúdil, že je oddýchnutý dosť a ppstavil sa a začal do mňa strkať čumákom a ťahať ma na nohy. "Poď už, chcem ísť ďalej trénovať." Povedal a ja som sa teda zasmiala a postavila som sa. "Dobre teda, veď idem." Zahudrala som, ale potom som sa usmiala, že je to všetko v poriadku. "Takže, teraz sa trochu rozbehni a potom skovaj svoju hlavu a predné labky k telu do akokeby guličku a začni sa kotúľať." Vysvetlila som mu a Growlithe sa rozbehol. Najprv ale nešiel úplne rýchlo, aby sa mu nič nestalo, pretože sa kotúľať ešte nepokúšal. Prvý krát sa iba nejako zvalil na zem a tomu ako to vyzerať malo sa to vôbec nepodobalo. " Dhiren pozeraj." Povedala som mu a urobila za sebou 2 rýchle kotúly. "Nejako takto to má vyzerať." Povedala som mu a Growlithe prikývol, asi mu to bolo už jasnejšie. Tento raz sa mu už kotúľať podarilo, aj keď išiel trochu šikmo a pomaly. "Nevadí Dhiren. Už si ale došiel na princíp." Pochválila som ho a Growlithe sa pokúsil o kotúľanie sa znovu. Teraz už išiel rovno, ale stále pomaly. Growlithe bol ale odhodlaný pokémon a pravdepodobne ma ani nechcel sklamať, preto sa snažil stále a stále. Po dlhšej chvíli jeho rýchlosť bola už taká, ako mala byť a ku mne prišiel nadšený Growlithe.
"Super kamoš. Teraz to môžme všetko spojiť. Ale najprv si trochu oddýchni." Povedala som mu a išli sme si sadnúť pod strom, kde som mu podala sušienku, ktorú hneď s chuťou zjedol. Chvíľku sme potom sedli pod stromom a pozerali sme sa na pokémonov, ktorí na lúke trénovali s ich pokémonmi. Po pár minútach som vstala a Growlithe so mnou. "Tak poďme, už to máme skoro za sebou." Povedala som mu a Growlithe prikývol a zamával chvostom. "Takže ako som hovorila, teraz to spojíme. Vydýchneš plameň a začneš sa kotúľať. Hlavne sa neboj, oheň ti nič neurobí dobre?" Vysvetlila som mu a Growlithe sa pustil do toho. Na prvý pokus sa ďaleko nedokotúlal, ale vyzeralo to tak ako to malo. "Neboj Dhiren, už je to všetko iba o praxi. Ide ti to výborne, len trochu dlhšie to skús teraz."  Pochválila som ho a Growlithe to skúsil teda znovu. Teraz už bol rýchejší a aj sa ďalej dostal. Nadšene sa vrátil ku mne a skúsil to znova.

25 Emma Emma | 26. února 2017 v 14:52 | Reagovat

[24]: -- 2. Časť --
Po pár pokusoch, keď už to bolo rýchle a aj to dlho vydržalo, som ukázala na kameň. "Teraz skús ten útok používať na kameň. Aby si ho rozbil, musíš použiť väčšiu silu, čiže si ju tak natrénuješ." Growlithe odhodlane prikývol a použil útok na kameň. Na prvý pokus to ale vyzeralo, že kameň ublížil viacej Dhirenovi, ako on kameňu. Nebolo to ale vážne, preto to skúšal Growlithe ďalej a ďalej. Po pár pokusoch sa už objavila skulinka na kameni a po ďalsích ho už aj celý zlomil. Po patričnej pochvale som ukázala na ďalších päť veľkých kameňov. Prvý sa mu podarilo rozbiť už na šesť pokusov, ale ako išiel na ďalšie kameňe, tak sa aj počet pokusov zmenšoval. Posledný rozbil už na prvý pokus, takže sme mohli spokojne prehlásiť, že si silu potrénoval.
Dali sme si znovu oddych, teda skôr Growlithe si ho dal a ja som si sadla vedľa neho. "Skončíme to dnes, či zvládneš ešte zápas? Aby si si to ešte precvičil..." Navrhnem ale nechám to na Growlitha. Ten sa na chvíľku zamyslí ale potom prikývne. "Jasné, zápas bude v pohode." Povie a usmeje sa. Ja ho teda pohľadkám a vyberieme sa hľadať nejakú obeť, ktorä by si s nami dala zápas. Po chvíľke hľadania zájdeme trochu medzi stromy, aby sme našlk nejakého divokého pokémona. Po chvíľke uvidíme Lillipupa ako je a trhá Berry. Otočim sa na Growlithea a zašepkám mu, aby nád Lillipup nepočul. "Takže, moment prekvapenia. Použi Ohnivé kolo." Nariadila som a Growlithe urobil ako som povedala. Chudáka Lillipupa to odhodilo do stromu, ale potom sa na nás otočil a zavrčal. "Dhiren, Lstivý pohľad." Nariadila som mu, ale Lillipup použil ten istý útok v tú istù dobu, takže boli ochrení obaja. "Rýchlo Dhiren, Ohnivé kolo." Nariadim, ale Lillipup sa z toho dostane skorej a použike Nárazový útok, ktorý Dhirena odhodí ďalej. "Nevadí, znova Ohnivé kolo!" Nariadim a tento krát je Growlithe rýchlejší a Lillipup nestačil uhnúť. Potom sa ale otriasol a nevzdával sa, aj keď ho Dhirenov útok odhodil ďaleko. Použil kúsavý útok a zahryzol sa mu do zadnej nohy. "Použi Ohnivé kolo na mieste! On ten oheň neznesie!" Povedala som keď sa na mňa pozrel Growlithe s otázkou a trochu strachom v očiach. Urobil, ale čo som povedala a Lillipup ho so štekotom pustil, pretože ho Growlithe popálil. Potom sa ale rozbehol na Growlitha, chcel použiť útok Zraženie (Take Down). "Dhiren použi svoj najsilnejšie Ohnivé kolo!" Nariadila som a Growlithe sa tiež rozbehol na Lillipupa, ale ako ohnivá guľa. Nakoľko bol jeho útok silnejší, tak to Lillipupa odhodilo do stromu,kde zostal ležať, aj keď nebol ešte plne neschopný boja. "Dobre Dhiren. Doraž ho znovu Ohnivým kolom." Nariadila som a Growlithe tak aj urobil. Po tomto už Growlithe nebol schopný bojovať a my sme sa objali. "Krásne Dhiren. Tak pođ, na dnes stačilo." Povedala som a zobrala som ho na ruky, aby nemusel chodiť a vybrali sme sa preč z lesa pri Tréningovom poli a potom aj z neho preč.

26 Naty Naty | 26. února 2017 v 17:55 | Reagovat

[24]:

[25]: Naučeno, +4 levely

27 Kyaz Kyaz | 1. března 2017 v 15:11 | Reagovat

Horsea
Vodné delo
Horsea, poď von. *Horsea po dlhom čase vyletí z pokéballu a poriadne sa pretiahne(akože sa ponaťahuje ._.)* Tak Horsea, toto je náš prvý tréning, kde ťa naučím tovoj prvý útok. Tešíš sa? *Horsea kývne* Tak dneska by som ťa rád naučil útok k tvojmu typu. Ten útok sa volá vodné delo. Tento útok je o tom, že z papuľky začneš striekať prúd vody. Takže vieš čo máš robiť, že? *Horsea prikývne* Tak dobre. Takže sústreď sa na svoju energiu vo svojom tele. *Horsea sa sústredí* Teraz si nazhromaždi všetku vodu čo máš v sebe. *Horsea sa sústredí na tú vodu* Tak a teraz si ju prenes do úst a vystrel z nej prúd vody. *Horsea ukázala ako sa to má používať, len bez vody ale išlo jej to* Tak Horsea, použi vodné delo! *Horsea „použila“ vodné delo* Skvelé .*vieš ako máš ten útok použiť tak ti tu teraz dám gif aby si videla ako ten útok vyzerá. *Horsea kývne, vytiahnem pokédex a ukážem jej http://nd05.jxs.cz/635/324/5b495749f5_81922206_o2.gif Vidíš nemusíš sa roztočiť len pre elenganciu. *Horsea kývne aj keď sa jej to točenie páči* Takže teraz sa sústreď na svoju energiu a daj ju do jedného bodu. *Horsea sa strašne sústredí* Potom sa nadýchni a vypusti vodu čo máš v sebe. *Horsea sa snaží vypustiť tú vodu zo seba no nič sa nedeje* Tak Horsea teraz skúšobne vodný prúd. *Horsea použila vodný prúd* To nevadí si. *pohladí Horsea* Skús to ešte raz. *Horsea kývne* Tak Horsea, sústreď sa na svoju vnútornú energiu v tele. *Horsea sa sústredí na svoju energiu* Teraz si v sebe nazhromaždi vodu, čo v sebe máš. Horsea si zhromažďuje vodu, čo má v sebe* Tak a teraz ju vypusti silným prúdom. *Horsea vystrelila vodu* Tak Horsea, použi vodné delo! *Horsea, použila vodná delo* Skvelé. Už ti to ide. *pohladí Horsea* Tak teraz to skús ešte raz. *Horsea sa uvoľni* Uvoľni sa. *Horsea sa uvoľní* Sústreď sa svoju vnútornú energiu. *Horsea sa sústredí na svoju energiu čo má v tele* Tak Horsea, vodný prúd. *Horsea, použila vodný prúd* Skvelé. To už bolo lepšie len to stále nie je ono Treba si to stále trénovať a potom ti to výjde dokonalo. *Horsea kývne a poteší sa z toho.* Tak dobre, Horsea, poďme to skúsiť ešte niekoľko krát. *Horsea kývne* Tak dobre Horsea, takže sústreď sa na všetku svoju energiu čo máš v tele tak silno ako len môžeš. *Horsea sa sústredí z celej sily* tak a teraz sa sústreď na všetku svoju vodnú čo máš vo svojom tele a prenes si ju do úst. *Horsea sa snaží a naplní si ústa vodou* Tak a teraz tú vodu vypusti zo svojich úst silným prúdom. *Horsea si z úst vypusti vodu* Tak Horsea, vodné delo! *Horsea použila vodné delo* Skvelé .Už ti to ide oveľa lepšie. *Horsea sa strašne poteší* Ale ešte to nie je ono tak si to ešte raz skúsme. *Horsea kývne* Tak Horsea, sústreď sa na svoju vnútornú energiu v tele. *Horsea sa sústredí na svoju energiu* Teraz si v sebe nazhromaždi vodu, čo v sebe máš. *Horsea si zhromažďuje vodu, čo má v sebe* Tak a teraz ju vypusti silným prúdom. *Horsea vystrelila vodu* Tak Horsea, použi vodné delo! *Horsea, použila vodná delo* Skvelé! Už ti to vyšlo ale stále to nebolo ono. Treba si to ešte trošku precvičiť. Súhlasíš? *Horsea kývne* Tak si teraz odpočiň a budeme pokračovať zajtra  *Horsea kývne a vrátim ju naspäť do pokéballu*
Na Ďalší deň
Tak Horsea, pod von. *Horsea vyskočí z pokéballu* Tak dneska si precvičíme vodný prúd alebo inač povedané, vodné delo. *Horsea kývne* Takže ako vieš, musíš to použiť tak, že sa nadýchneš, svoje ústa naplníš vodou a vypustíš ju silným prúdom na protivníka. *Horsea kývne* Tak Horsea, použi vodný prúd. *Horsea použila vodný prúd*  Skvelé. Vyšlo ti to. A teraz sa skús ešte viacej nadýchnuť a dať do toho čo najviacej svojej energie. *Horsea kývne* Tak dobre Horsea, použi vodný prúd. *Horsea, použila vodné delo* Skvelé. Ide ti to lepšie Tak a teraz sústreď všetku svoju energiu do jedného bodu. *Horse sa sústredí tak ako len môže* Potom si načerpaj vodu čo máš vo svojom tele. *Horsea si načerpáva vodu* Potom sa z celej sily nadýchni a vodu vystrel silným prúdom vody ako len môžeš. *Horsea vypustil vodu z celej sily tak silným prúdom ako len mohla* Tak Horsea, použi zase z plnej sily ako len môžeš, vodný prúd. *Horsea, použila z celej sily vodné delo* Skvelé. To bolo oveľa lepšie. *pohladí Horsea* Tak a teraz sa sústreď na svoju všetku, ale úplnú energiu čo v sebe máš tak silno ako len môžeš. *Horsea sa sústredí z celej sily na svoju vnútornú energiu čo má* Potom sa z celej sily nadýchni. *Horsea sa nadýchla* Potom si načerpaj zo svojho tela všetku energiu čo v sebe máš. *Horsea si načerpáva vodu zo svojho tela* Potom vypustí silný prúd vody zo svojich úst ako len môžeš. *Horsea vypustila silný prúd vody tak silno ako len mohla* Tak Horsea, použi vodný prúd. *Horsea použila vodné delo* Skvelé. Už ti to vyšlo. Si šikulka! Tak a teraz si odpočiň  *tešíme sa a povolám Horsea naspäť nech si odpočinie*

28 Naty Naty | 1. března 2017 v 15:58 | Reagovat

[27]: Naučeno, +2 levely

29 Emma Emma | 1. března 2017 v 19:42 | Reagovat

Eevee Alex
Naučenie sa Rýchleho útoku (Quick Attack) + precvičenie si aj ostatných útokov (Kúsavý a Vrčanie)
-- 1. Časť --
Pomaly som znovu šlapala na ono Tréningové pole, pretože som sľúbila môjmu Eeveemu Alexovi, že si s ním dám tréning. Bojovala som totiž proti Ethanovi, ktorý mal iba dvoch pokémonov, a ja som použila Wailmer a Rowlet, alebo vlastne teraz už Dartrix. Preto som aj chcela s nimi bojovať, pretože som chcela Rowlet vyvinúť a Wailmer si tých zápasov neužila toľko. Ale teraz bola Eeveeho chvíľa, pretože celý tréning bude zameraný iba na neho a nikoho iného.
Ako som prišla na Tréningové pole zopakovala som moju tréningovú rutinu a to, že som si zložial veci pod strom, aby mi počas tréningu nezavadzali a vyvolala som pokémona z jeho pokéballu, s ktorým som išla mať tréning, čo bol Eevee. Nadšene vyskočil z pokéballu a pozrel sa na mňa, že čo má robiť. Kľakla som si, aby som bola na jeho úrovni. Nemusel predsa celý čas pozerať hore na mňa nie? "Tak Alex,teraz je ten čas na tréning, ktorý som ti sľúbila. Dnes sa naučíme Rýchly útok..." Ani som nestihla dopovedať a Eevee sa už pripravil rozbehnúť a urobiť útok. Bohužial som ho nestihla chytiť o on s buchotom narazil do stromu. "Alex!" Rozbehla som sa k nemu a zobra som ho na ruky. Eevee bol trochu omráčený silným nárazom, ale potom potriasol hlavou a bolo to lepšie. Nadšene sa na mňa usmial. "Alex, toto nesmieš robiť! Mohol si si urobiť niečo vážnejšie!" Mierne som mu vynadala, pretože som samozrejme oňho mala strach. Eevee sa na mňa zamračil a mierne zmätene povedal: "To nesmiem robiť ten útok?" Ja som si iba povzdychla, nič iné mi nezostávalo. "Nie, samozrejme že môžeš robiť ten útok, ale toto rozhodne nebolo ono. Nechaj ma vysvetliť ti ako to máš robiť a potom sa to postupne naučíš. Takto sa ti môže niečo stať!" Rozhorčene som sa dala do vysvetlovania a Eeveeho uši postupne padali a bol smutný, že ma sklamal a musela som mu niečo vytýkať, ale aj sklamaný, že sa mu to nepodarilo a že ho to nenechám robiť hneď. Pohladkala som ho po hlave a poriadne som ho objala. "No tak, hlavu hore. Len, nechaj tréning na mňa a ty rob čo poviem, dobre?" Povedala som mu povzbudzujúco a on zdvihol uši hore a usmial sa na mňa. "Dobre teda, ale nech to stojí za to!" Povedal so smiechom a ospravedlňujúcim úsmevom. Ja som sa teda zasmiala a vrátili sme sa k našemu stromu, kde som mala odložené veci a položila som ho na zem a sadla si pred neho.
"Tak ešte raz odzačiatku. Dnes ťa idem naučiť útok zvaný Rýchly útok. Nie je to nejako extra ťažký útok, ale keďže je to vážne veľmi rýchly útok, ako už sa dá pochopiť z názvu, tak je ťažko prerušiteľný a aj útočí ako prvý. Čiže na to, že je jeden z najľahších je aj docela dôležitý a dá sa všade využiť." Povedala som mu keď som videla ako sa išiel začať pýtať, prečo sa nejdeme učiť nejaký zložitejší útok. "Takže teraz k samotnému útoku. Ide o to, že budeš behať najrýchlejšie ako môžeš, až za tebou zostane iba biela šmuha. A potom v tejto rýchlosti narazíš do súpera. Totižto, čím väčšiu máš rýchlosť, tým viac to bude protivníka bolieť." Sprisahanecky som mu povedala a žmurkla som naňho. Potom som a nadšene som sa postavila.
"Na začiatok si dáme naháňačku. Poriadne sa zahreješ a aj si pomaly začneš cvičiť rýchlosť." Vysvetlila som mu a Eever prikývol, aj keď ešte nebol úplne stotožnený s týmto pomalým prístupom, aj keď bol už trochu po lekcii plávania zvyknutejší. Strčila som teda jemne doňho a s výkrikom, "Si to!", som začala utekať. Eevee sa najprv začudovane pozeral, že aké sito, ale potom to pochopil a začal ma naháňať. Spočiatku som si držala poriadny rozostup, ale keďže Eevee mal 'pohon štyroch nôh' išlo mu to samozrejme rýchlejšie a začal ma dobiehať. Po chvíľke som ucítila tlak na nohe a videla som ako ma Eevee chytil a s rovnakým výkrikom sa rozbehol čo najďalej odo mňa. Rozbehla som sa za ním,ale neveda som ho pri mohom tempe predbehnúť, tak som pridala, až som skoro šprintovala. Takto sa mi ho podarilo chytiť, na výkrik som sa už nezmohla a hneď ako som ho šťuchla som sa rozbehla na druhú stranu. Bežala som čo najkratšou cestou k batohu, kde som sa zvalila na zem a z ťažka som oddychovala. Ani nie po chvíľke dobehol Eevee a s úškrnom sa na mňa pozrel. "Myslím, že som vyhral." Povedal a posledný krát ma šťuchol, ale ja som ho už nevládala ďalej trafiť.
Po chvíľke oddychu z mojej strany sme sa posunuli v tréningu ďalej. "Takže Alex. Teraz si potrénujeme ešte rýchlosť a pri tom aj výdrž, pretože musíš byť schopný používať ten útok v zápase stále, bez toho aby ťa to nejako výraznd unavilo." Vysvetlila som mu a Eevee chápavo prikývol. "Tak teda 5 rýchlych kolečiek okolo lúky." Povedala som a uškrnula som sa nad jeho miernym zhrozením. Potom sa ale nebojácne dal do toho a ja som iba z mojej sediacrj polohy pozerala ako mu to ide. Prvé kolečko dal úplne bez problémov, druhé už začal ťahšie dýchať, pretože nešiel predsa úplne pomaly. Tretie sa začal už zadýchavať, ale energiu ešte stále mal. To štvrté už bolo patrične pomalšie, ale v pohybe ho držala vidina blízkeho konca. Piate kolečko bolo už len takè dobehnutie, pretože rýchle ako prvé nebolo a dych mu už ani nestačil. Prišiel celý zadýchaný ku mne a zvalil sa na zem vedľa mňa. Dala som mu teda fľašu s vodou, ktorú ihneď vypil. "Alex, bolo to super. Teraz si chvíľku oddýchni a pôjdeme ďalej." Povedala som mu a Eevee sa na mňa vďačne usmial, že som ho hneď nenútila ísť ďalej.
Po asi pätnástich minútach oddychu, mohlo to byť aj viacej, nevedela som presný čas, sme sa pustili do ďalešej časti trèningu. "Dobre, takže výdrž máme ideme na rýchlosť. Teraz sa pokúsime dosiahnuť takú rýchlosť, ktorá je na ten útok potrebná." Vysvetlila som mu a poobzerala som sa po okolí. Od nás ležal na lúke veľký kameň a bol od nás asi dvadsať metrov. Ukázala som naňho, aby ho Eevee videl. "Po ten kameň budeš behať. Pôjdeš čo najrýchlejšie, a späť môžeš ísť kľudne aj krokom." Povedala som mu a Eevee sa dal na to. Prvých päť pokusov mal stále takú rýchlosť ako doteraz a nezdalo sa , že by sa nejko zvyšovala. Povzdychla som si teda a pridala som sa k nemu. Možno mu súperenie pomôže a bude rýchlejší. Ako som si myslela tak sa aj stalo, pretože akonáhle som sa pridala, začal trochu rýchlejšie behať, aby ma predbehol. Keď behal sám nevedel kedy ide rýchlejšie a kedy nie. Ja som bola akýsi meter jeho rýchlosti. Ďalších päť pokusov bolo preto rýchlejších a rýchlejších, a ja som sa musela potom odpojiť po ďalších piatich, pretože už som nevládala s dychom. Eevee teda pokračoval a nakoniec sa mu podarilo ísť tak rýchlo, že za sebou zanechal bielu šmuhu tiahnucu sa od miesta kde začal. "Super Alex! Už si na to prišiel. Ešte šesť krát prebehni to tak isto rýchlo a dáme si oddych." Povedala som mu a Eevee prikývol a zabehol rovnako rýchlo zbývajúci počet prebehov. Potom pomaly došiel ku mne a zvalil sa do trávy.

30 Emma Emma | 1. března 2017 v 19:42 | Reagovat

[29]:
-- 2. Časť --
Oddychovali sme teda tridsať minút. Oddychovať počas trèningu a hlavne takéhoto behacieho bolo nutnosťou. Po oddychu sa Eevee zase postavil a zamával chvostom na znamenie, že môžme pokračovať aj ja som sa postavia  teda tiež. "Takže výdrž máme, rýchlosť si už zmákol tiež. Teraz ideme na hbitosť. Počas tej vysokej rýchlosti nebudeš behať iba rovno, ale aj vyhýbať sa predmetom a zabáčať. Takže urobíme to takto. Než začneme s niečím ťažkým, najprv si len natrénuješ vyhýbanie a kľučkovanie a potom prejdeme na niečo ťažsie." Povedala som a rozmiestnika som na lúku kamene. "Takže budeš medzi nimi behať tam a späť. Najprv pomalšie a potom pridaj na rýchlosti." Vysvetlila som mu a Eevee sa dal na to. Jeho prvý prebeh bol dosť opatrný a pomalší, pretože si chcel skúsiť dráhu a omrkať ju. Na ďalší krát už to bolo rýchlejšie ale stále opatrné. Po troch ďalších prebehoch už to bolo istejšie a bolo vidno, že si na dráhu zvykol a už začal pridávať na rýchlosti. Po ďalších šiestich už jeho rýchlosť bola taká aká mala byť. "Alex ide ti to vážne úžasne. Ešte desať krát a ideme na ťažšiu úroveň." Oznámila som mu a Eevee vážne prikývol a dal sa na to. Zvyšných desať prebehov bolo perfektných, teda ako to samozrejme išlo. Eevee si bol istý a bolo to aj rýchle, takže minimálne pre mňa to perfektné bolo.
Chvíľku sme si oddýchli, aj keď Eevee sa hneď chcel pustiť do ťažšej časti, aj keď radšej som chcela aby si trošku oddýchol. "Dobre tak poďme na to ty nedočkavec. Vidíš ten les tam?" Ukázala som na neďaleký les, ktorý sa tiahol pozdĺž jednej časti lúky, keď už netrpezlivo stepoval predo mnou. "Budeš behať čo najrýchlejšie, tak ako máš pri tomto útoku a budeš sa vyhýbať stromom. Proste budeš medzi nimi kľučkovať ako predtým. Len to bude asi viacej bolieť kebyže narazíš." Povedala som s úsmevom a aj trošku ustráchane. Eevee sa len usmial a išiel na to. Znovu jeho prvý prebeh lesom bol pomalší, pretože nechcel naraziť. Postupne bol ale zase istejší a istejší a aj jeho rýchlosť začínala byť veľmi rýchla, že keby nemal za sebou tú bielu stuhu, asi by som ho ani nevidela. Eevee behal stále dookola tak po pätnástich pokusoch som ho zastavila. "Poď Eevee sem. Zatiaľ už stačí, prejdeme na poslednú časť." Zavolala som ho a Eevee ku mne s úsmevom prišiel vrtiac si chvostíkom. "Tak vyzerá to, že sa ti to páči." Eevee iba šťastne prikývol a išiel si na chvíľku oddýchnuť.
Po malej chvíľke sme pokračovali s našom tréningu. Už sme sa blížili ku koncu, čo bolo veľmi dobré. "Takže, teraz ťa naučím tú podstatu útoku v tom. Asi by bolo zlé, kebyže len budeš pobiehať okolo súpera a neútočiť naňho, však?" Povedala som mu a Eevee horlivo prikývol. Vážne by to žiadny účinok asi nemalo. Pozrel sa teda na mňa a trochu netrpezlivo čakal čo bude ďalej. "Takže teraz sa naučíme ten náraz pri konci útoku. Najprv budeš vrážať do mňa, aby si si hneď neublížil." Povedala som mu a povzbudzujúco som sa usmiala, keď sa na mňa ustráchane pozrel. Odišiel teda trochu ďalej odo mňa a rozbehol sa tou vysokou rýchlosťou proti mne. Moc mi to ale neublížilo, aj keď som sa trošku posunula dozadu. "Neboj sa, použi viacej sily." Povedala som a zaprela som sa, aby to mal trochu ťažšie. Rozbehol sa proti mne, ale posunula som sa tak ako minule, ale teraz použil viac sily, pretože som bola zapretá. "Ešte silnejšie Alex." Povedala som a Eevee sa teda proti mne rozbehol. Tento raz som sa posunula už o väčší kus a aj to bolelo. "Super Alex,ale urob to tak, aby som až odletela." Povzbudila som ho a Eevee ustúpil o trochu viacej a rozbehol sa. Tento raz som vážne odletela o kúsok ďalejm na chvíľku ma premkla bolesť,ale potom hlavne radosť, že to Eevee zvládol. Eevee hneď pribehol ku mne a začal do mňa strkať trochu packou a nosom, aby sa presvedčil, že všetky moje končatiny a kosti sú na svojom mieste. Keďže som bola šteklivá, začala som sa smiať, tak toho Eevee nechal, pretože už som vyzerala, že je to v poriadku. "Alex, to bolo výborné. Teraz to skúsime na strome, to bude ťažšie. Ale aspoň si budeš istý, že to bude fungovať aj na ťažších pokémonov." Povedala som mu a presunuli sme sa k stromu.
"Takže Alex, tu ide hľavne o techniku. Keď to budeš robiť nesprávne, bude ťa to bolieť. Pamätaj si, dôležitá je rýchlosť, ale aj sila." S mojimi slovami sa Eevee pustil do toho. Našťastie si ale techniku natrénoval na mne, takže neboli žiadne zbytočnè zranenia. Ale aj tak prvý krát spadla zo stromu iba vetva, ale hlavne veľa listov. Eevee nečakal na nič a pokračoval v útočení na strom. Každý jeho ďalší pokus bol silnejší a silnejši. Najprv padali iba vetvy po jednom, ale potom už aj viacej naraz. Na ôsmy pokus zlomil kmeň na polovicu. "Alex super! Takto to má vyzerať. Skús to ešte na tých šiestich stromoch." Povedala som mu a ukázala na ďalšie stromy vedľa. Eevee teda prikývol a pustil sa do toho a ako pokračoval ďalej a ďalej, na každý strom potreboval menej a menej pokusov, pretože jeho sila útoku sa zvyšovala. Pochopil princíp útoku a preto som mala pocit, že mu to ide rýchlejšie a lepšie. Po dokočení všetkých útokoch ku mne prišiel trochu unavený, ale hlavne nadšený Eevee. "Alex bolo to super!" Pochválila som unaveného pokèmona a zobrala som ho na ruky. "Dúfam, že nabudúce sa budeme učiť silnejšie tréningy, ale ani toto nie je na zahodenie." Povedal Eevee. "Jasné neboj sa. Všetko príde. Najprv základné útoky, a potom aj silnejšie keď budeš mať väčší level." Povedala som mu a roztrapatila som mu chlpy na hlave. Potom sme sa pomaly vybrali preč a obaja sme boli spokojný z dnešnèho tréningu.

31 Naty Naty | 1. března 2017 v 20:04 | Reagovat

[29]:

[30]: Naučeno, +5 levelů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama